Tvých pět minut slávy

Ari vypravuje aneb Její pohled na události:

Mít psa, to je něco magického. Pes vám otevírá dveře tam, kde by vás jinak minuli bez povšimnutí a hlavně do lidských srdcí, zvláště, je-li to pes neobvyklý nebo atraktivní, což akita bezesporu je.

Nikdy jsem nepatřila mezi kandidáty na Miss popularita; vždycky mi něco chybělo: neudávala jsem módní trendy ani neshromažďovala lid. Obdivné výkřiky jsem neslýchala: nikdy jsem nevyhrála celostátní kolo v četné z olympiád, literární nebo výtvarnou soutěž či mezinárodní orientační běh. Ani můj zjev nebyl nikdy nic výjimečného a pod mým pohledem rozhodně nepadaly zástupy mužů. Ale nakonec jsem se dočkala i já...

Od té doby, co s Orim brázdíme ulicemi Brna, jsem si všimla, že se na chování lidí kolem mě něco zásadního změnilo. Stačí vylézt z tramvaje a korzovat směrem do centra, a když se brodíte davy lidí, slyšíte: "Ježiši, to je nádhera!" "Páni!" "Něco takového se jen tak nevidí." "Ten je krásnej!" Všechny pohledy se upírají mým směrem a já cítím, jak se mi instinktivě narovnávají ramena a vypíná hruď. Jo, takhle se musí cítit modelky na molu. Když pominu, že mám přitom na sobě nikoliv poslední výkřik návrhářů, ale značně "ojeté" oblečení, které mlčky snáší obtisky špinavých nebo mokrých tlapek, a že ty pohledy po mě bleskově kloužou směrem k mým nohám na mého psa a vlastně mi vůbec nepatří, je to velmi příjemný pocit. Už jen proto, že se podmračené tváře rozjasňují, lidé, kteří by vás ve spěchu minuli bez povšimnutí se s vámi dávají do řeči, načančané slečinky v podpadcích a punčochách vymění svůj skeptický hodnotící pohled za rozjásanou tvář, velcí, malí, mladí, staří, většina se odhodlá hádat plemeno, mazlit Oriho a někteří vytahují telefony nebo fotoaparáty. A to ani nezmiňuju, kolik pohledných mužů se na nás usmálo! Uživám si každodenně svých pět minut slávy, protože naoplátku těm lidem vykouzlíme úsměv, který jim vydrží mnohem déle. A malý Ori, jako by to všechno věděl, se k dalším a dalším lidem vrhá o to radostněji..

--

Jaký vlastně Ori je? Vzhledem k jeho věku bych nerada dělala předčasné závěry: čeká nás přezubování, puberta a pak se teprve možná ukáže.. Každopádně můžu napsat toto: ve vztahu k lidem mi připomíná maminku Hanuši. K většině lidí se nadšeně vrhá, obzvláště, jsou-li v nějaké výmluvné pozici: například pokud sedí nebo klečí (toto se týká především lidí, kteří se snaží žebrat). Ale k tomu, aby se celý rozvrtěl mu stačí jen to, aby se nad ním někdo sklonil. To pak vyskakuje, snaží se olízat obličej a ocas se mu nezastaví. Možná to bude do budoucna trochu problém; lidé si často nechají toto chování od roztomilého medvídka líbit, ale až ten medvídek bude mít svých čtyřicet kilo... budeme ho asi muset přeučovat.

Ke psům má vztah nevyhraněný. Obecně se dá říct, že o ně jeví zájem a chce si s nimi hrát. Jelikož u toho ale většinou několikrát hluboce štěkne, někteří se vyděsí, jiní to berou jako provokaci. Při hře vrčí, cení zuby, ale i když už jsem ho několikrát musela umirňovat, nutno říct, že krev ještě nikdy netekla ani na jedné ze zúčastněných stran. Snažím se, aby co nejčastěji potkal různé psy a šel s nimi alespoň do letmého kontaktu. V tomto jsem uposlechla dobře míněné rady Jany od Feiko, které tímto děkuju.

Zdá se tedy, že ve vztahu k lidem a ostatním psům má dobře našlápnuto. Snad se nám podaří v tom zdárně pokračovat.

V dopravních prostředcích problém nebývá, Ori si obvykle po chvíli lehne a relaxuje. Netrpí kinetozou a tak je to všechno mnohem snazší. V davech je klidný, občas se trochu motá pod nohy, ale nejeví známky bázlivosti ani agrese vůči spěchajícím nohám okolo. Totéž chování uplatňuje při návštěvě veterináře; zpočátku se trochu bál injekcí (ale opět bez známky agresivity), dnes už procedury snáší více méně bez problémů.

Máme za sebou také první koupání "podvozku", abychom odstranili písek. Ani tady jsme nezaznamenali sebemenší problém; Ori si nechal osprchovat bříško i tlapky a pak se zachumlal do osušky.

Orísek je tedy celkově klidný, sebevědomý, poněkud hlučnější pejsek s pozitivním vztahem k jídlu a svému okolí. A my jsme moc rádi, že ho máme!