Únos!

Ori vypráví aneb Jeho pohled na události:

Den začal jako každý jiný: vyčurat, baštičku a šup za tetou Sakurou. Pak přijela návštěva; návštěvy já moc rád; a tak, sotva se otevřely dveře, šel jsem je oblízat. Táta Geník jim pohrozil za mě, takže hlídat nebylo potřeba. Stejně jsem je ale po očku sledoval, pro všechny případy. Nejdřív šli za páníčkem do ateliéru a pak za paničkou domů a já je všude doprovázel. Protože nevypadali na to, že by kradli stříbrné lžičky, zaujal jsem strategické místo pod jednou židlí a trochu si zdřímnul. Když jsme zase vyšli ven, přestávalo se mi to líbit. Panička s páníčkem se se mnou loučili nějak podezřele dojatě a tak mi ta návštěva přestala být sympatická. Šoupli mě do auta, potvory necitelné a frčeli pryč. "Mámo, táto, únoooos!" kníkal jsem o sto šest, ale asi ne dost nahlas, protože nikdo nepřišel. Tak jsem to vzdal a usnul.

Když jsem se probudil, zjistil jsem, že to nebyl jen zlý sen. Ještě pořád jsem byl v tom cizím autě, sám, s cizími lidmi. "Únooos!" zaječel jsem na celé kolo a jeden z těch lidí prohlásil: "Zastav, chce čurat!" Během chvíle jsme dorazili na odpočívadlo a já si plánoval, jak jim zdrhnu a poběžím směr máma. Útěk se ale nezdařil, ti prevíti mě přikurtovali na šňůru a tak jsem je aspoň vláčel za sebou mezi krtinci a natruc nepustil ani kapku. Naložili mě do auta; vzpouzel jsem se jako ďas; což jsem opět okvíkal, ale pak jsem chytře zmlknul a poslouchal, co řeší. Mluvili o nějakém Brnu.. Sakra, to je teda pěkně daleko od domova! Rozhodl jsem, že jim vyhlásím válku a vypustil první chemickou bombu. "A jéje!" ozval se jeden z nich. "Co je?" zeptal se jinej. "Malej to asi pustil." zas ten první. "Cože?! On se mi vykadil v autě? To to nemohl těch pár metrů ještě udržet?" rozčiloval se další. Zastavili, kontrolovali kufr jako zběsilí, ale nenašli nic. "Cheche, jedna nula" kvíkl jsem zlomyslně a jal se seznamovat se s místními lidmi a psy.

Vynesli mě dvě patra nahoru a ukázali mi celý byt. Tomu vy, přátelé, říkáte domov? Pche, to já, ze staré samurajské krve, jsem zvyklej na onačejší žití! Okamžitě jsem zalehl, zadkem k nim, aby si náhodou něco nemysleli. Dva z těch lidí potom kamsi zmizeli a tak jsme zůstali jen tři. Velkej chlap, velká otrava a já. Otrava mi dala pořádně napít a než jsem se rozkoukal, zase mě táhla ven. Prej čurat. Jako bych byl mimino, co to neudrží. Neudržel jsem, fakt se mi chtělo, ale jí to neříkejte, ještě by měla pocit, že měla pravdu. Jelikož jsem se labužnicky vyválel v blátě, otřela mi po návratu ťapky. To se mi nelíbilo, správnej samuraj spí v botách, dokud samy neodpadnou! Trochu si to u mě vyžehlila večeří, ale jen trochu. Později jsem jim dal velice zřetelně najevo, co si o nich myslím a u dveří jim udělal parádní louži. Kdepak, na mě si nepřijdou! A aby si odpykali můj sprostý únos, prokníkal jsem celou noc. Doufám, že si mysleli, že jim nadávám do lotrů a zbabělců. Nikdy bych nepřiznal, že jsem plakal pro páníčky, tetu Sakuru, mámu a tátu.