Mohli jsme napsat samostatný článek,

ale my jsme řekli - ještě ne! Místo toho si vás dovolujeme odkázat na nejnovější spisovatelský počin z pera mladé a nadějné autorky Mrs. No problemo, tentokrát pro změnu na téma O veselé akitě s SA. 

Leitmotivem nového pojednání je pravděpodobně důkladný psychologický rozbor duše naší akití celebrity (který normální člověk může napsat, že je šťasten, že má nemocného psa, který je samozřejmě automaticky ve své nemoci také šťasten? Z mé strany pouze řečnická otázka. Odpovězte si na ni sami.), který je hojně okořeněn snůškou polopravd a pololží naaranžovaných tak, aby z toho neschvalně proslulá sestava vyšla opět s co nejlepší a navíc již tradiční (sebe)mučednickou fazónou (nezapomeňte vytáhnout kapesník a na závěr je v návštěvní knize politovat).

Z literárních výplodů, které Mrs. No problemo zatím vyvedla na světlo boží jde o jednoznačně ten nejlepší kousek. Vřele doporučujeme všem čtenářům, aby si ho důkladně přečetli, neboť zde mají krásnou ukázku toho, jak etický chovatel vypadat nemá. Jen jedno malé upozornění: celé je to tak veselé a přeslazené, že po přečtení mohou nastat u čtenáře pouze dva stavy: buď dostane akutní cukrovku nebo neodolatelnou touhu si běžet nějakou tu veselou akitu pořídit. A když veselou akitu, tak rovnou nemocnou, aby byla ještě veselejší. A když superveselou akitu, tak určitě nějakou z chovatelské stanice, která se produkcí veselých akit zabývá.

Takže mi nezbývá než popřát čtenářům veselé čtení. Přímý odkaz vám sem tentokrát nedám. Myslím si totiž, že přímou cestu do mekky akitího hnojiště již dávno znáte... i bez nápovědy :)

A na úplný závěr malý vzkaz pro Mrs. No problemo a její fanklub - jestli hodláte i nadále pokračovat ve stejném duchu, poškozovat dobré lidi a jejich snahu pro plemeno opravdu něco udělat a nepřestanete na ně a jejich psy kydat tu svoji tendenčně laděnou špínu, nehodlám a nebudu mlčet dále už ani já... a myslím, že velice dobře víte, co tím chci říct..