Mezinárodní výstava psů Eindhoven 2013

Zatímco v Brně probíhal tradiční DuoCACIB, konala se ve stejnou dobu o tisíc sto kilometrů dál jiná mezinárodní výstava. Poslušna rčení, které praví, že příležitost dělá zloděje, jsem využila toho, že jsem zrovna poblíž a šla se na ty (nejen) holandské akity podívat..

36ste Internationale Hondententoonstelling, Beursgebouw, Eindhoven

Beursgebouw je velká hala nacházející se v samém centru Eindhovenu. Je to také místo, kde se pořádají nejrůznější akce a veletrhy. Najít se dalo poměrně snadno: velké množství psů všech ras proudící sem z blízka i daleka se nedalo přehlédnout. Pro lepší orientaci jsem si pořídila výstavní katalog; sice byl v holandštině, ale logiku měl úplně stejnou, jako výstavní katalogy u nás. Kruh s číslem dvanáct tak nebylo problém najít, stejně jako zjistit jméno posuzovatelky - Ricky Lochs-Romans. 

Kolem kruhu bylo jako obvykle plno: klece, kartáče, misky s vodou, lidi a hlavně psi: Americké akity, Kishu, Švédský vallhund a.. ty, které jsem chtěla vidět nejvíc - zrzavé "lišky". První, čeho jsem si všimla bylo, že všechny přítomné akity byly červené a ani jedna neměla bílou skvrnu na zátylku nebo límec. Žádná se mě též nepokusila sežrat, i když projevů lásky se mi dostalo vrchovatě a zaslechnout se dalo i typické "hučení".

Zda byli posuzovaní jedinci kvalitní nebo ne, to nechám na laskavém čtenáři po prohlídce fotogalerie. Vesměs jsem ale s verdiktem rozhodčí souhlasila. Zmíním zde pouze jednoho psa a to proto, že jsem od něj nemohla odtrhnout oči a tím je Fujiyama No Go Royal Nippon Akitos. Jestli budete mít někdy to štěstí vidět ho naživo, dobře se dívejte. Je nejen krásný, ale též tvoří velice dobrý tým se svým handlerem, od něhož by se mnozí naši vystavovatelé měli hodně co přiučit.

Rozhodčí se chovala profesionálně a každého posuzovaného jedince důkladně prohlédla. Zapomeňte na to, že by jí stačil jeden krátký pohled na majitele, lehké poplácaní psa a už by udílela tituly. Psa nepřestala prohlížet, ani když diktovala posudek. Taky napomenula vystavovatele, který upravoval štěně nežádoucím způsobem: pomocí své nohy.

A co se přítomné akití komunity týče? Pod povrch jsem samozřejmě nepronikla, ale léta strávená uprostřed českého hnojiště mi udělala dobrou službu. Na první pohled se tak dalo poznat, kdo má psy na kšeft, snaží se na nich urvat co nejvíc titulů a následně peněz. Na druhé straně musím přiznat, že pomlouvačná ani dusná atmosféra nepanovala a objevily se i slzy radosti.

Co dodat předtím, než budete moc nakouknout do galerie? Pokud budete mít podobnou příležitost, jděte se podívat. Možná budete příjemně překvapeni. Nejen všeobecnou kvalitou zvířat, ale i stylem posuzování a chováním vystavovatelů, které jsou velmi odlišné od toho, co můžete vidět tady. Možná jsem ale měla jenom štěstí? Každopádně Mezinárodní výstava psů v Eindhovenu za návštěvu stála.

--> FOTOGALERIE <--