Deník nastávající (!!!) majitelky III

Musím přiznat, že posledních pár týdnů bylo krušných. Nejdřív to byla náročná zkouška z japonštiny, jejíž výsledky budou známy až v březnu. Potom to byla honosná konference v Cambridge, následována desetihodinovým couráním po Vídni, s následnou bilancí: pět puchýřů a zakoupený kalendář s fotkami netopýrů na lovu.

No a ani potom nenastal klid: očekávalo se narození štěňátek Masahime Go Sugisawa Kensha, řečené Hany. Termín měl být okolo dvacátého pátého prosince. Na Štědrý den jsem si vzpomněla na svůj sen a napjatě čekala na pátou hodinu, jestli se bude něco dít. Spolu se mnou vyčkávaly v různých koutech republiky i holky z cz-psa: Fajka, Ankaras, Roxana a Vlk.
Pátá hodina odbila, povečeřela jsem s rodinou kapra, šlo se na hřbitov, potom na náměstí poslouchat koledy a nakonec zpět domů ke stromku a k dárkům. Den skončil, jako Orákulum jsem neuspěla.

Na první svátek vánoční jsem hned po probuzení letěla zapnout počítač a na netu průběžně seděla celý den. Tlačítko F5 jsem mačkala tolikrát, že už přestává fungovat. Nervozita vzrůstala, od Vlka jsem si vzala číslo na mobil s příslibem, že dám vědět, kdyby se něco změnilo.
Druhý svátek vánoční. Doskládala jsem dvoutisícdílkové puzzle a už si začínám hryzat nehty. Vlk mi pohrozila, že jí samou nervozitou praskne cévka, Ankaras začala věštit, že plyšátko se narodí v neděli. Fajka věřila, že to bude kluk. Já už nic neříkala a všechny dohromady jsme měly pocit, jako bychom měly rodit my nebo alespoň někdo z blízké rodiny. Klávesa F5 nefunguje, seznam jsem přetížila. Večer už jsem to nevydržela a píšu paní chovatelce. Tamara nás vzápětí uklidnila, všechno je v pořádku, ale ještě to potrvá.
I dneska jsem zapnula internet, tentokrát v poledne. Den plyne, vyřizuju formality do školy, zapínám ICQ, píšu si s Ankaras a jen tak ledabyle jukám na seznam.cz. V 19:34 přichází email od paní chovatelky. Třesou se mi ruce, kliknu na otevření a .. jako na potvoru začne zlobit internet!
 Znáte ten pocit totální euforie? Pocit, který máte, když se vám stane něco dobrého, když se vám splní vaše sny? Když po dešti vyjde slunce? Když vyjde něco, v co už jste nedoufali?
Internet se konečně umoudřil a pustil mě do obsahu zprávy. Stálo tam:
 

Milí přátelé. Dnes po 5ti hodinách porodu se nakonec císařským řezem narodil nádherný celočervený psík. Jediné dítě máme. 470g. Dokonalá barva. Strašně uřvaný čilouš. Jsem grogy. Je pro Vás. Jdu k mimku. Pošlu foto. Zdravim vas moc. Jarmila

Kluk? Kluk!!!! Je to kluk! Okamžitě jsem odeslala stupidní, naprosto neduchaplnou odpověď, neschopná slova a začala obesílat všechny, co drželi palce. Internet se opět kousnul, chcípl mobil, ale nakonec se dobré dílo podařilo a všichni to vědí. Kuba zněl šťastně, co na to holky od akit a shib si můžete přečíst na webu a já? Já tomu prostě pořád nemůžu uvěřit, ještě mi to úplně nedošlo. Teď si jen přeju, aby Hanuška měla rychlou rekonvalescenci po zákroku a paní chovatelka nebyla moc smutná, že se nenarodila fenečka. Taky si můžou gratulovat všichni ti, co tipovali, že se narodí pejsek, máte dobrý odhad.
Nás teď čeká volba vhodného jména, no a vy všichni se můžete těšit na příhody s plyšátkem
Děkuju všem za podporu, pochopení pro mé stavy, že to se mnou vydrželi a vůbec. :-)
Krásný zbytek roku 2008 a výjimečný rok 2009!