Ori
ORI
(* 27. 12. 2008 - † 13. 12. 2022 )
Plemeno: Akita inu
Pohlaví: pes
Barva: červená, bílý flíček v zátylku, urajiro
Matka: Masahime go Sugisawa Kensha (červená; * 2001 - † 2010)
Otec: Geenji go Sansei (červený; *1999)
Sourozenci: jedináček
Původ: CHS Harukaze, Praha
Zdraví: Unilaterální kryptorchid (jedno varle nesestouplé v šourku), částečně kastrovaný. Ve věku rok a půl operativně odstraněn z hlavy rozsáhlý aterom. Špatný postoj končetin (bude preventivně provedeno vyšetřeni DKK a DLK), samičí výraz.
DLK:
DKK:
Výzkum: Poskytnut krevní vzorek pro výzkum dědičnosti kryptorchismu.
Status: NECHOVNÝ
Aliasy: Ori, Orísek, Orišek, Ořech, Olafák, Orisláfka, Olafín, Oříškový Šógun, Čudla, Šmudlíček, Šmudličák, Buchetka, Knedla, Babulín, Popelka, Slizák mazlavý, Opičák,Ťulíček.
Akce: Výlety, Putovní procházky, Haguro no Kaigou, Akití výcvikový tábor, Akití dogtrek, Coursing, Agility.
Fotogalerie: --><-- První rok
--><-- Druhý rok
--><-- Třetí rok
Fotogalerie výlety: --><--
Fotogalerie výlety II: --><--
Fotogalerie zimní hrátky: --><--
Fotogalerie vodní hrátky: --><--
Orísek vnesl do mého života několik "poprvé": je to můj první pes s průkazem původu. Je to můj první pes, který se mnou žije v obytných prostorách. Je to můj první pes, který se potýká se zdravotními problémy od nejútlejšího věku. Je to můj první pes, se kterým mám vztah překračující běžnou interakci mezi člověkem a zvířetem. Je to můj první pes, jehož chovatelka nestojí o dobré vztahy s majiteli svých štěňat. A v neposlední řadě je to pes, který mě přiměl k tomu, abych se pustila do (marného?) pokusu o alespoň částečné zlepšení welfare akit v ČR.
Život s Orim je pestrý a zahrnuje chvíle vážné i veselé, smích i slzy. Je prost jakýchkoliv ambicí krom doufání, že od teď až do vysokého stáří se Ori bude těšit pevnému zdraví. Sice nevlastníme zdravého šampiona, na druhou stranu vše, co se až dosud událo, bylo prověrkou našeho vlastního charakteru a zcela neskromně dodávám, že jsme prozatím obstáli. Až do další zkoušky.
Tři věci jsou na Orim dokonalé: tvar ocasu, odstín barvy a vztah k lidem. Právě jeho slunečná povaha k němu přitahuje lidi z celého okolí a je plemeni reklamou k nezaplacení. Počáteční: "Proboha, akita!" se rychle mění na "Jé, akita!" a rozesmátým hnědým očím našeho chlupáče odolá jen málokdo.
I přes několik negativních zkušeností se psy Ori konflikty nevyvolává. Už to sice není to bezstarostné mládě, které se hrne k úplně každému, nicméně až na vzácné výjimky si s ostatními hraje a nebo si jich nevšímá. A jak reaguje ve zbylém procentu případů? Pokud se blíží nepřátelsky naladěné zvíře, tak vrčí a ježí se, žádná rvačka se však nekonala a my dbáme na to, aby k ní pokud možno nikdy nedošlo.
Na socializaci jsme pracovali od prvního dne a pokračujeme v ní neustále. Město skýtá dostatek podnětů a my věříme tomu, že socializovat je třeba celý život a tak využíváme všeho, co je po ruce: davy v centru, rozkopané chodníky i kanalizační trubky přichystané k pokládce do země. Nemáme problémy s cestováním vlakem či autobusem, jen musíme dávat pozor v případě aut, protože Ori, jakmile slyší zvuk otvíraného kufru, tak nastupuje, lhostejno, jestli se jedná o naše auto :-)
Náš životní styl balancuje mezi gaučingem a sportováním, podle aktuálních možností. Aktivní jsme hlavně o víkendech a v létě, kdy podnikáme převážně turistické výlety a to i do Německého a Rakouského pohraničí. Volná příroda a čtyřnohý parťák po boku je pro nás tou nejlepší relaxací.
Z oficiálních psích sportovních disciplín jsme zkoušeli zatím jen coursing a dogtrek, a protože Orísek rád sviští kolem a skáče, koketujeme s myšlenkou zkusit agility. Všechno, co společně děláme, děláme pro zábavu tak, aby to těšilo nás i Oriho. Soutěživost je pro nás podružná; diplomy, certifikáty, eventuálně poháry sice potěší, ale neměly by se stát hnacím motorem pro vykonávání aktivit. Koneckonců, psu jsou jakákoliv prvenství ukradená a jediné, na čem mu záleží, je to, že může být se svým pánem. Toto považujeme za svou filozofii, pohodu psa nadřazujeme jakémukoliv ocenění, takže nás na bednách vítězů nehledejte.
Akita není ovčák. Přestože jsme tuto pravdu tisíckrát viděli vtesanou do kamene, nějakou dobu trvalo, než se nám vryla i do srdcí a my zjistili, "jak na" Oriho. Bydlení ve městě či na vsi znamená potřebu vychovaného a ovladatelného psa a tak denně procvičujeme, co už umíme nebo učíme novým věcem. Krom klasických povelů zkoušíme i nonverbální a komunikační vzdálenost mezi námi postupně prodlužujeme. Našim cílem je dosáhnout toho, abychom minimalizovali riziko, že se Orimu něco přihodí a on měl přitom co možná největší volnost pohybu.
Respektujeme fakt, že ne všichni mají rádi psy. Proto dodržujeme vyhlášku, Ori při volném pohybu nosí vždy náhubek, jediný obchod, kam ho bereme s sebou je zverimex, po svém psu uklízíme a lidem ho nevnucujeme. Na druhou stranu vítáme všechny milovníky psů, kteří si touží Oriho pomazlit nebo vyfotit. U dětí a starších lidí asistujeme, skuteční "blázni" se mohou nechat olízat po libosti. :-)
Ori má mnoho nešvarů. Je svéhlavý a často má o věcech svoji vlastní představu. Zákazy se snaží obcházet. V lokalitě, kde to zná, utíká daleko dopředu, aniž by si nás hlídal. Povely si vykládá po svém. Dokáže být neskutečně vlezlý. Věci a pozornost si snaží vynucovat "řvaním". Na druhou stranu respektuje naši vůli, pokud na ní skutečně trváme. U stolu nežebrá. Lze mu bez obtíží odebrat i tu největší pochoutku. Nikdy nevykazoval žádné výkyvy v povaze a svou tvárností nám mnohé velmi ulehčuje.
---
Co přinesou příští roky společného soužití říct nedokážeme. Doufáme v to nejlepší a hodně společných zážitků. Doufáme v pevné zdraví. A doufáme, že pejskařina bude v budoucnu o tom jediném, o čem by měla být: o psech.