Proběhla schůze sekce AI

Její motto by mohlo znít: Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde a nebo, přesněji: kdo chce množit, ten využije každého alibistického hlodu a spojí se třeba i s ďáblem, když to poslouží jeho účelu.

Čímpak to je, že ty sekční schůze jsou vždycky tak "veselé"? Člověk by řekl, že zájmový klub sdružuje lidi se stejným zájmem a vyšším cílem, ale to kdepak. Dotkněte se něčího citilivého místa a najednou zjistíte, že to, čím, se ještě před nedávnem dušoval a zaklínal, najednou neplatí, je hojně zpochybňováno a vlastně je to úplně naopak.

Hlavně, že to všichni děláme pro ty psy. Kdybychom tak uměli radši na plnou hubu přiznat, že to děláme pro sebe a pro své peněženky. Ale to ne. Vanitas vanitatum et omnia vanitas!

Kladu si například otázku, pročpak přítomné paní "chovatelky", které měli takovou péči o to, zda majitelé SA postižených psů poslali vzorek na výzkum, nenabídli financování této záležitosti majitelům postižených psů, pocházejících z jejich vlastní chovatelské produkce? Jedny takové lidi měly zrovinka u sousedního stolu.. Ale to ne. Všechno je to na bedrech majitelů. Když můžou vyhazovat desítky tisíc ročně za nákladnou léčbu, proč z nich ještě nevyrazit další peníze a v klidu si sedět s rukama v klíně. Vždyť majitelé jsou ti, co za všechno můžou. I za to, že ještě není test. Tak nebo tak, jeden měl dost silný dojem, že nepřítelem a záškodníkem plemene, který ho omezuje a brání mu v rozletu, je právě nešťastný majitel postiženého zvířete, kterého si koupil za velké peníze s tím, že si kupuje zdravého a kvalitního psa. Naopak největší chudáček je dotčený chovatel, který se na každém vrhu solidně napakuje a co je se zvířaty dál, to už ho nezajímá. Koupě akity začíná být v této zemi skutečně adrenalinovým sportem. Pokud máte rádi Ruskou ruletu, směle do toho. Pravděpodobnost, že si vylosujete zvíře, které nebude v nějakém ohledu OK a ještě za to dostanete vynadáno od akitářské "elity", je celkem dost vysoká.

Letošní dubnová schůze však překvapila i pozitivně. Především množstvím přítomných lidí, kteří se sice neměli potřebu neustále verbálně projevovat, a vlastně je prakticky nebylo slyšet, ale svým hlasováním ukázali, že by problém SA řešit chtěli i za cenu jistých omezení. Těm patří skutečný dík, i když je otázka, co s tím udělá rozšířený výbor. Odpověď je nejspíš předem jasná.

Také snad poprvé otevřeně zaznělo, že většina "chovatelů" si z chovu akit dělá těžký "byz" a etika je nejenže úplně upozaděná, ale v podstatě prakticky chybí. Děkuji. Tři dlouhé roky jsem čekala na to, až to otevřeně někdo přizná.

Závěrem patří největší díky poradci chovu Laďovi Kortišovi, který nejenže zvládl dvě náročné schůze za sebou, ale statečně ustál i veškerý shitstorm.