Orísku, co ti je?

20.3.2010

Všechno to začalo před několika týdny. Při domácí prohlídce Orího jsme zjistili, že má zánět v levém uchu; povrch ucha byl zarudlý, místy šupinatý a tvořil se nehezký maz. Protože se tak stalo o víkendu, omezili jsme léčbu prozatím pouze na odstraňování mazu a v pondělí vyrazili k veterináři. Když jsme se chystali na autobus, zjistila jsem, že Ori má u levého ucha na hlavě podivnou bouli.

 

Veterinář prohlédl ucho i bouli, na ucho předepsal Surolan a pipetu Stronghold, bouli jsme měli sledovat, jestli se nemění. Jelikož mu poblíž toho místa vypadla trocha chlupů, domnívali jsme se, že se někde uhodil a že to samo zmizí. Týden uplynul jak voda, ucho se pomalinku lepšilo, ale boule se neměnila. Při další návštěvě lékaře, tentokrát kvůli vakcíně trojkombinace, jsme se dohodli, že budeme pokračovat ve sledování a na případném dalším postupu se dohodneme za měsíc, kdy máme jít na očkování proti vzteklině.

Uplynul týden a něco a my byli opět na návštěvě u rodičů, kteří si všimli, že Ori má, tentokrát na pravé straně hrudníku, další bouli. 

 Boule, jak nám přišlo, se ze dne na den zvětšovala, takže pondělní návštěva veterináře byla opět na pořadu dne. Veterinář Orískovi místo oholil a předepsal nám aplikaci masti, která by měla léčit otoky a abscesy: Aphlegmin. Bouli taky přeměřil; má tvar oválu a "úctyhodných" cca 9 x 4 cm. Příčinu vzniku nevíme: úraz? Nic, co bychom zaznamenali. Reakce na očkování? Tu veterinář označil za vysoce nepravděpodobnou. Nádor? Ten je sice nepravděpodobný, ale bez biopsie ho vyloučit nelze. Zatím mažeme mastí a čekáme, co bude dál. Boule se nezmenšuje a pondělní kontrola se blíží....

Ori má opět zaracha: nesmí na trek, nesmí se přílišně namáhat, aby se zabránilo nadbytečnému prokrvování postiženého místa. Lidé se ho štítí a své psy k němu nepouštějí a Ori je smutný, protože nechápe, proč si najednou nesmí pořádně zaběhat, ani hrát. 

Co bude dál zatím nevíme. Jedno je ale jisté: pokud jsou obě boule tvořeny tumorozní tkání, svědčí to s největší pravděpodobnosté u takhle mladého psa o vrozeném genetickém defektu. Potom je na místě se ptát, jestli je vůbec v naší moci zajistit Orimu dlouhý a spokojený život..

 

 

--------------------------

25.3.2010

Přijeli na návštěvu Fajkýšovi. Oríska si prohlédli, a protože se Janě zdála boule na hlavě povědomá, slíbila mi, že popátrá ve svých časopisech po detailních informacích. Podobně, na začátku "boulové elegie", Fifi z cz-psa mi dala kontakt na jednu svou známou, která má s touto problematikou osobní zkušenost. Navíc mi ona a ostatní z fóra poskytli cenné informace ohledně boule na boku a dalších vyšetření... Poučení? Nikdy nepodceňujte sílu kynologického "fandomu" - vždy se najde někdo, kdo se s podobným problémem setkal a rád pomůže. Ušetří vám to čas i tápání. Stačí se jen zeptat.

 

---------------------------

29.3.2010

Po týdnu aplikace Aphlegminu nastal čas opět navštívit veterináře. Boule na boku se nezměnila tvarově ani konzistenčně, v místě boule na hlavě jsme objevili pár po celé délce slepených chlupů, jakoby krví, jinak se tvarově nezměnila.

 

Pozornost byla nejprve věnována bouli na boku. Vzhledem k povaze místa (špatná ohraničenost), nám byla doporučena tenkojehelná biopsie. Orimu bylo místo znova vyholeno a důkladně vyčištěno zelenou desinfekcí. Poté bylo injekční stříkačkou s tenkou jehlou napíchnuto a proveden odběr z postiženého místa (zákrok je nebolestivý, není třeba anestezie). Buňky byly jehlou rozetřeny na podložní sklíčko, obarveny a zběžně prohlédnuty pod mikroskopem. V preparátu byly patrné buňky vaziva a tukové buňky, markery zánětu zcela chyběly. Výsledek: Boule je tvořena vazivem. Další ošetřování: pokračovat v masážích Aphlegminem. Příčina vzniku: neznámá, pravděpodobně úraz, nebo reakce na očkování. Jestli boule někdy zmizí, je ve hvězdách. Alespoň to není nic, co by Oriho ohrožovalo na životě a vzhledem k nebolestivosti to nemá ani vliv na jeho kvalitu. 

 

Boule na hlavě byla také prohlédnuta. Oriho pravděpodobně začíná svědit nebo bolet, protože má tendenci si místo škrábat a pohmat mu začíná být nepříjemný. Ukázali jsme také krví slepené chlupy a veterinář naznal, že se s největší pravděpodobností jedná o nějaký problém s mazovou žlázou (ucpání, apod.), možná o aterom. Bylo nám doporučeno chirurgické odstranění s následnou histopatologií odebrané tkáně. Neléčené ateromy praskají (odtud ta krev), mohou se zanítit nebo přejít do nádorového stavu.

Takže zákrok je ještě před námi. Kdy přesně ho podstoupíme, ještě nevíme, nemělo by však jít o komplikovanou proceduru s náročnou rekonvalescencí. Každopádně zbytečně otálet nebudeme. 

 

-------------------

30.3.2010 - 5.4.2010

Neumíme si to vysvětlit, ale den poté, co byla provedena tenkojehelná biopsie, se boule na boku začala zmenšovat. Téměř to působí jako kouzlo, jako by boule byla balonek, ze kterého propíchnutím začal unikat vzduch. Po masážích Aphlegminem zmenšování pokračovalo a tak jsme se rozhodli, že s nimi nebudeme přestávat. Dnes, na Velikonoční pondělí, je boule o dobrou třetinu menší a vyholený obdélník již utěšeně zarůstá novou srstí.

 

--------------------

10.4.2010

V noci před sedmou Putovní Procházkou aterom na hlavě opět praská. Už to není jen pár kapek krve a mazu - plocha připomíná rozmáčknuté, plně nacucané klíště. Také charakter boule se mění, začíná být tvrdší, větší. Termín zákroku je stanoven na úterý, 20.4.

Prasklý aterom, srovnejte s obrázkem nahoře:

 

Boule na hlavě, 12.4.2010, dopoledne; porovnejte s úplně prvním obrázkem:

----------------------------

18.4.2010

Zatímco boule na boku pokračuje ve svém zmenšování a je již téměř neznatelná, boule na hlavě znamená velký problém. Ve čtvrtek, 15.4., je zase o něco větší než v pondělí. Ori potřásá hlavou, má tendenci si bouli škrábat. Otok je výrazný a napohmat měkký: vystříháváme srst v okolí a potíráme Aphlegminem, který přináší dočasnou úlevu. Aby toho nebylo málo, Orimu otíká tvář. Ve středu večer mu oteče kůže na kořeni nosu, ve čtvrtek vypadá jako Quasimodo: otíká mu levá tvář a nadočí. Po aplikaci Aphlegminu otok tváří a nosu ustupuje. Znepokojivě se také mění Oriho temperament: doma je letargický, při našem příchodu jen párkrát mávne ocasem a rozhodně nekvílí. Ožívá jen v přítomnosti návštěv a při pobytu venku.

 

Otok kořene nosu:

 

Otok hlavy:

 

 Vystříhaná srst kolem boule. Na fotce je patrné místo, kde praskla:

 

V sobotu ráno, 17.4., bereme Oriho mezi psy v domnění, že mu to zvedne náladu. Ori ovšem o ně nejeví valný zájem, k lidem se však stále má. Boule ho zjevně svědí, protože má tendenci si ji škrábat. Jednou ho neuhlídáme a způsobí si povrchové škrábance, které lehce krvácejí. Při poškrábání naříká, dotyk na bouli je pro něj bolestivý. Objevuje se otok levého ucha, boule sahá téměř k pravému uchu. Po příchodu domů je Ori opět letargický, prakticky pouze leží v prostoru svého místa.

Patnáct minut po půlnoci dochází ke zlomu: ať už samovolně nebo následkem dalšího poškrábání, se boule otevírá. Objevuje se velké množství světle červené tekutiny s lehce železitým pachem. Tekutina prýští a prýští, máčí srst na hlavě, uchu a krku. Odsáváme ji pomocí ubrousků a zdá se, že to nemá konce, nicméně ji není v celkovém objemu tolik, abychom okamžitě jeli na pohotovost. Potřísněnou srst omýváme jemně houbou namočenou ve vodě, stíráme opatrně i okolí boule. Po nějaké době "krvácení" ustává a omezuje se na tvorbu občasných krůpějí. Boule na hlavě znatelně splaskla, otok na uchu zmizel, místo je však i nadále bolestivé. Ori se neustále intenzivně olizuje a olizuje i vše okolo, hlavně podlahu, přesto se zdá, že se mu trochu ulevilo. Začíná dlouhá noc: spíme s Orim v jedné místnosti, abychom mohli v případě potřeby zasáhnout či vyhledat pohotovost a navíc k němu každou hodinu jeden z nás vstává, otírá, co se nahromadilo a psa kontroluje.

Ráno z hlavy opět něco málo odtéká a tak se dohodneme nečekat na úterý a vyhledat veterináře. Ori je jak po masakru motorovou pilou: krev z noci v srsti zaschla do černých slepenců, na nichž se třpytí nový nános.

 

Veterinář psa prohlédne a objeví v bouli dvě celkem impozantní díry, odkud stále odtéká červená tekutina. Pomocí injekční stříkačky bez jehly provede výplach roztokem Alfadinu a z nitra boule se vyplavuje její odpudivý obsah. Ori dostane injekci antibiotik a další antibiotika v tabletkách: Augmentin. Veterinář nás informuje, že o dalším postupu se dohodneme v úterý - podle stavu boule se dá buď drén nebo se doléčí a teprve potom se provede zákrok. A tak máme před sebou další výplachy, podávání antibiotik a hlavně hlídání Oriho, aby si do rány nešahal packou.

Velký dík patří rodině Králových za pomoc, odvoz a za všechno.

 

Píštěle v bouli:

 

-----------

19.4.2010

Z děr na hlavě odchází načervenalá hutná tekutina, která lehce železitě zapáchá. Při výplachu občas vymáčkneme kus nějakého hnusu. Ori zázračně ožívá, chodí opět nakukovat do kuchyně nebo mi lehá u stolu. Většinu dne spí, ránu nemá tendenci si škrábat, ani se jí dotýkat, pouze občas zatřepe hlavou. Tekutinu pravidelně odstraňujeme. Po bouli na hlavě nejsou ani památky. I tak se ale nemůžeme dočkat zítřka a hlavně toho, až to celé bude úplně za námi.

Fotka z rána:

 

------------------

20.4.2010

Kdyby všechno šlo podle původního plánu, mohl mít Ori dneska operaci za sebou. Kdyby. Boule však praskla a tak jsme zamířili na veterinu s tím, že nevíme, co dneska vlastně přesně podstoupíme. Vše záleželo na tom, jak stav hlavy posoudí odborníci. Přítomni byli oba naši veterináři a ti se shodli na tom, že v současné době je boule neoperabilní a doporučili nám nejprve její vyhojení. A tak dále pokračujeme v podávání antibiotik, výplachů alfadinem a čištění rány. Drénu naštěstí momentálně netřeba. Další kontrola je naplánovaná na neděli - v tu dobu už by mělo být jasné, zda se stav rány přiblíží spíš k úplnému vyhojení nebo bude potřeba zvolit jiný způsob léčby.

-----------

30.4.2010

V průběhu týdne jsme dodržovali doporučení lékaře a množství sajty odtékající z postiženého místa se neustále zmenšovalo. Přidali jsme Framykoin, kterým jsme potírali okolí rány a pokračovali v podávání antibiotik. Rána se zatáhla a vytvořil se strup, nicméně směrem k čenichu se objevilo zarudlé, na pohmat měkké ložisko a tak jsme šli opět na veterinu. Naštěstí neobsahuje hnis, ale pro všechny případy jsme přidali aplikaci černé masti. Další kontrola je v pondělí odpoledne, kde se rozhodne, jestli bude třeba hlavu otevřít. Pokud ano, určitě necháme udělat histopatologii.

Psychika Oriho je opět na 100% taková, jaká byla před boulovací příhodou, i ve svém lehce omšelém vzezření dokáže prozářit život mnoha kolemjdoucím, navíc si vychutnává procházky a pobíhání v přírodě stejně jako dřív.

 

-----------

17.5.2010

Aplikace černé masti se ukázala jako neúčinná, protože sekundární ložisko jednoho krásného rána prasklo. Tentokrát sice vytekla převážně krev a v podstatně menším množství než prve,ale i tak jsme se opět pustili do kolotoče čištění Alfadynem. Díky včasnému zásahu se ložisko již dále nezvětšovalo, tvořil se strup, který občas odpadl a rána se znova otevřela. Antibiotika jsme podávali i nadále: Augmentin 625mg, jednu tabletku ráno a jednu večer.

V sobotu, 15.5.2010 jsme k naší nevíře objevili Orískovi další bouli. Nacházela se na boku, na horní hranici původního vyholeného místa a na omak se tvářila jako cysta. Tuto skutečnost jsme sdělili o dva dny později před operací našemu veterináři, který rozhodl o jejím odstranění. Z původního plánovaného lehkého zákroku se nakonec vyklubala operace, která trvala hodinu a půl. Bylo nám řečeno, že boule na hlavě se ukázala být dermoidní cystou: ta je obvykle tvořena diferencovanou kožní tkání, což znamená, že z ní uvnitř hlavy rostou chlupy, které dráždí okolní tkáň a způsobují její zanícení. Pokud by dermoid nebyl kompletně odstraněn, docházelo by k recidivě a nehojení se postiženého místa, čemuž dosavadní průběh odpovídal.

 

Oriho hlava po operaci:

  

 

Cysta vyoperovaná z boku byla jiného charakteru. Nebyla tvořena vazivovou ani tukovou tkání, navíc obsahovala nažloutlou tekutinu. Obě odebrané tkáně byly poslány na histologický rozbor, výsledky by měly být známy za týden.

 

Oriho bok po operaci:

 

-------------

24.5.2010

Alea iacta est! Po dlouhých dvou měsících je konečně dobojováno. Už známe výsledky histopatologie a naštěstí nešlo o žádnou maliginitu.

 

Boule na boku byla folikulární cysta. Vzniká obvykle následkem úrazu, ale my si nejsme u Oriho ničeho takového vědomi. Tak či tak, byla tvořena fyziologickou tkání a je tedy tumoruprostá.

Boule na hlavě je tak trochu záhada. Klinicky se tvářila jako dermoidní cysta, nicméně histopatologie ukázala, že postrádá výstelku typickou pro dermoidy. S největší pravděpodobností se tedy jednalo o aterom s následujícím průběhem: po prasknutí a při následném hojení se kousek kůže vchlípil dovnitř, kde se nadále choval jako živá tkáň a růst chlupů dráždil okolí. Ani v tomto vzorku nebyly nalezeny žádné patologicky pozměněné buňky.

Ori dobere Augmentin 28.5. ráno, o den dříve jde na vyndávání stehů. Protože rány se rychle hojí a jsou čisté, a protože Ori je příkladný pacient, který se nikde nedloube ani nedrbe, očekáváme rekonvalescenci bez komplikací. Přestože ze svých téměř třiceti kilogramů (29,9 kg) něco málo zhubl (váha se pohybovala cca o půl kila až kilogram níže), vypadá dnes mnohem líp a působí vitálněji.

Na základně našich zkušeností chystáme článek "o boulích". Doufáme, že třeba někomu pomůže.

 

A na úplný závěr nesmíme zapomenout poděkovat všem za neuvěřitelnou podporu a rodině speciálně za nekonečnou trpělivost se všemi těmi procedurami, s kterými nám pomáhali.

Takže: díky, lidi!