Klikr trénink

Klikr trénink není nic speciálního. Vlastně to ani není sport, spíš jedna z cest, jak psa naučit něco nového. Tuto cestu jsem se rozhodla vyzkoušet ne proto, že je to IN a už vůbec ne proto, že jsme loni na DUOCACIBu jeden klikr dostali; hlavním důvodem je moje touha dostat se na kobylku dalšímu mýtu o akitách a to tomu, že akita nikdy nebude tak ovladatelná, jako jiná plemena, protože je to akita. Na celou věc mě přivedla trenérka Petra, když jsme zapředli řeč na téma psi a ona mimo jiné zmínila, že se často setkává s tím, že jí lidé říkají: "No jo, ale ty máš borderku." Uvědomila jsem si tehdy, že jsem vlastně úplně stejná a svoji (ne)schopnost pracovat se psem mám tendenci svádět na "To je akita, ta nikdy nebude jako ovčák." To je sice pravda a tvářit se, že mezi plemeny není vůbec žádný rozdíl, by bylo bláhové. Na druhou stranu jediné, co mají ovčáci a borderky a jim podobní jinak, je "drajv" s jakým do práce jdou a touhu pracovat, protože chtějí pracovat. Ale dál nic víc.

To, že není nic takové, jak se zdá, mi došlo ve chvíli, kdy mi Ori visel na peškovi a rval se se mnou úplně stejně, jako to blahé paměti dělával Bondy, a možná, že ještě o malinko s větší vervou. Mimoto byl několikrát označen za "pracáka" (což já bych tedy rozhodně neřekla..), "akční a živé zvířátko" a podobně a mě začalo docházet, že problém není možná v tom, že "mám akitu", ale že s tím faktem neumím dostatečně pracovat a vykřesat ze svého psa to nejlepší.

Proto jsem klikr zvolila jako jednu z cest ve snaze lépe se s Orim dorozumět a také jako dobrý způsob bystření jeho vrozené inteligence. Kam až se dostaneme, to zatím netuším. Ale věřím, že nejsou žádná omezení, krom těch zdravotních a těch v mém myšlení.

-------

První trénink jsme absolvovali 30.1. 2011. Po úvodním povídání jsme začali individuálně zkoušet, co který pes umí. Samotnému cvičení předcházela hra, která spočívala v přetahování se o peška, uzlík nebo jinou hračku a měla za cíl nabudit psa k aktivitě. My, jako začátečníci, jsme se snažili o to, aby se na mě Orísek podíval a za tento úkon měla následovat odměna. Úspěšnost nebyla moc velká, ale aspoň jsme získali náměty, co trénovat na příště.

Druhý trénink se konal 12.2.2011. Tentokrát jsme byli připravení, protože jsme v mezičase pečlivě cvičili. Tu a tam, téměř každý den a nakonec Orísek pochopil, co se po něm žádá. Položili jsme i základy pro nose touch a od ostatních pilně odkoukáváme, co všechno se dá trénovat.

Třetí trénink proběhl 12.3.2011. Pomalinku se přesouváme do "pokročilých". Orísek relativně zvládá oční kontakt, chápe nose touch a že nastavená pěst = packa. Doma jsme přibrali bednička dnem vzhůru = packa na bedničku a bednička dnem dolů = nose touch. Během lekce jsme pokládali základ dalšímu cviku - obejmutí tyčky (posléze jakéhokoliv předmětu) packami. Zatím jsme ve fázi, kdy Orísek chápe, že tyčka = pravá packa. Cesta k cíli je dlouhá, ale nás to hrozně baví.

--->FOTOGALERIE<--