Kauza SA

Téměř tři roky poté, co akití komunitou proletěla ohnivá kometa zvaná Sebaceozní adenitida (dále jen "SA"), nastalo další kataklyzma. Zatímco v prvním případě všechny hádky (ať už na schůzích, v kuloárech nebo na soukromých webových stránkách) vedly k tomu, že se z do té doby jediného chovatelského klubu zastřešující plemeno odštěpil klub nový a staré vedení KCHMPP bylo nahrazeno, dnes zatím není jisté, k čemu všemu nastalá situace směřuje. Je SA závažným onemocněním, pouhou kosmetickou vadou nebo ve skutečnosti slouží jako nástroj k mocenským bojům? Tomuto tématu je věnován následující článek..

Když před lety začal boj mezi majiteli postižených psů a chovateli, kteří tato zvířata (vy)produkovali, bylo možné pozorovat celkem jednoznačný trend: zatímco majitelé požadovali informace o chorobě a její zveřejňování, chovatelé nejčastěji "radili" utrácení postižených zvířat, problém zlehčovali a snažili se vše tutlat. Po skutečně ošklivých internetových i klubových přestřelkách však nakonec "zvítězila" vůle majitelů - o SA se začalo mluvit otevřeně a tato nemoc byla veřejně klasifikována jako problém, který je nutno zmapovat a řešit.

To, jak to pokračovalo dál, není třeba dlouze rozebírat - v podstatě se pouze zopakovalo to, co už tu jednou bylo, jen to má tentokrát větší "grády". Postupně se ukazuje, že téma "zdraví" je populární jen do té doby, dokud vám pomůže dostat nějakou zajímavou klubovou funkci a potom upadá do zapomnění. Krom toho za ty roky, kdy se v tom prostředí pohybuji, pozoruji, že skutečně aktivně řešit (ne jen na oko lkát a lomit rukama jak je to hrozné) vzniklou situaci chce pouze hrstka lidí. Ironií je to, že jde převážně o pouhé "majitele". Chovatelé sice přestřelky a případnou aktivitu bedlivě sledují, ale ruku k dílu dosud nepřiložil téměř žádný z nich.

 

Polopravdy a pololži

Protože téma SA se stalo opět přetřásaným na všechny způsoby a jelikož nesmysly, které momentálně v komunitě kolují, dalece převyšují ty, které tu kolovaly před lety, pojďme se na ty nejzásadnější z nich podívat blíže. V následujícím článku najdete informace podepřené "důkazy". Čemu ale nakonec dáte přednost a budete chtít věřit, to je pouze na vás. Obrázek si udělejte sami.

 

Je SA skutečně jen kosmetický problém?

Na stránkách KCHMPP je zveřejněný zápis z poslední schůze sekce AI KCHMPP. Mimo jiné tam najdete, že, cituji:

P. XYZ potvrdil, že nemoc lze v současné době prokázat pouze z histologických vzorků postižených jedinců. Metodika genetické analýzy není, ani výzkum v tomto směru, ve světě je SA považována za „kosmetickou záležitost“, nikoli pro psa smrtelnou a proto nejsou uvolňovány granty na její výzkum.

Dovolte mi nyní uvedené informace rozebrat.

a) SA se dá v současné době prokázat pouze z histologických vzorků postižených jedinců: Toto je pravda. Vzorky, které se odebírají, jsou bioptáty kůže postiženého zvířete, u kterého je podezření na SA.

b) Metodika genetické analýzy není: I toto je pravda, v současné době skutečně bohužel zatím neexistuje komerčně dostupný kit, který by s jistotou odhalil genetickou predispozici testovaných zvířat.

c) Ani výzkum v tomto směru: Toto je blud a nepravda! Výzkum na toto téma probíhá v Německu pod vedením dr. Pfefferové.

d) Ve světě je SA považována za "kosmetickou záležitost: Toto je holý nesmysl. Prošla jsem mraky stránek, hovořila s mnoha lidmi, kteří mají s SA osobní zkušenost, ať už to byli majitelé nebo odborníci. Nikdo z nich tuto nemoc nepovažuje za banální kosmetickou záležitost. Ostatně.. myslíte si, že by se někdo kvůli pouhé kosmetické záležitosti namáhal zakládat databázi postižených jedinců s uvedením jejich rodokmenů? To těžko. Nebo vy snad víte o podobné databázi jedinců, kterým chybí například zub?

e) nikoli pro psa smrtelnou: léčená SA skutečně není smrtelná v pravém slova smyslu. Neléčená ovšem stále ano!

f) a proto nejsou uvolňovány granty na její výzkum: Tohle je opravdu úsměvné. Neboť tuto informaci jsem kdysi před panem XYZ vypustila já a to ještě v jiné souvislosti. Skutečnost je totiž taková, že se celosvětově nejvíce investuje do projektů, jejichž výsledkem je nějaká komerčně upotřebitelná "masová aplikace". Takže: granty na výzkum SA klidně získat můžete (výzkum v Německu je toho ostatně živým důkazem), ale pravděpodobnost, že vaše žádost zaujme grantovou komisi je podstatně nižší, než u některých jiných projektů, které zrovna "frčí" (např. ještě donedávna to byly v jistých oblastech nanotechnologie - a možná, že ještě stále jsou). 

 

Pan XYZ se dále nechal slyšet, že neexistuje důkaz o genetickém přenosu SA u akit a proto je podle něj nesmyslné zaujímat v chovu celkovou strategii a jakkoliv vyřazovat rizikové jedince. Zajímavé. Proč tedy odborníci, kteří nesou svoji kůži na mezinárodní trh (jen vzpomeňte na tu ostudu s klonováním člověka, která před časem rozvířila média - dotyčný si sice užil svých pět minut slávy, ale do konce života už si jako vědec nikdy ani neškrtne) tvrdí pravý opak?

Jmenovitě:

*Dr. Pfeifferová, Německo:

"..SA in Akitas follows an autosomal recessive inheritance."  

Tedy v překladu: "..SA u akit vykazuje autozomálně recesivní dědičnost".

Zdroj: https://www.wuac.info/en/index.html

 

* MVDr. Rybníček, Česká Republika:

"Onemocnění je geneticky podmíněné, u akit a pudlů byl prokázán autozomálně recesivní typ dědičnosti a právě díky tomuto typu dědičnosti a relativně dlouhé, až několikaleté asymptomní fázi se onemocnění snadno udržuje a amplifikuje v populaci."

Zdroj: Veterinářství 10/2011

 

A kdo a kdy to prokázal?

Tým z Univerzity v Zurichu ve Švýcarsku, který v roce 2001 publikoval následující článek:

Sebaceous adenitis in the Akita: clinical observations, histopathology and heredity.

(Reichler et al., 2001, Veterinary Dermatology)

Nyní zbývá jedna spíš řečnická otázka: čí slovo tu má větší výpovědní hodnotu? Odborníků, kteří léta zasvětili studiu, výzkumu a musí svoje odborné kvality neustále rozšiřovat a veřejně potvrzovat, a kteří zveřejněním čehokoliv, co by neměli podloženo velmi riskují svoji pověst a celou kariéru a nebo nějakého pana XYZ, který  jim v oblasti vědomostí nejenže nemůže ničím konkurovat, ale navíc ani nemůže svoje tvrzení ničím podložit nebo dokázat. Přesto je počet lidí, kteří jeho výroky berou jako oltářní svátost, ohromující.

 

Proč?

Domnívám se, že existují celkem tři typy lidí (kamarády a rodinné příslušníky nepočítám, ti to mají obvykle jaksi jako standard).

a) Lidé, kteří o dané problematice mnoho nevědí a prostě věří tomu, co se jim řekne. A když se jim to správně podá.. ostatně já sama jsem byla kdysi z duše přesvědčená, že kryptorchismus je taky jen taková "drobná kosmetická vada"...

b) Lidé, kterých se to netýká: nejčastěji chovatelé. A ti, co množí pro kšeft (a je jich drtivá většina), odkývou všechno, co neohrozí prodej jejich štěňat, i kdyby to znamenalo, že půjdou proti zákonům samotné matky přírody. Klidně budou tvrdit, že 1+1 = 3,5. Ostatně, mě osobně by zajímalo, jestli každý jednotlivý chovatel v ČR (a obzvlášť ti největší internetoví a schůzoví křiklouni) mají zmapované, kolik postižených jedinců pochází z jejich vlastní produkce. Vsadím boty, že skoro nikdo.

c) Lidé, které to nezajímá. Lhostejnost je nejhorší. Ovšem do doby, než se jich to začne týkat osobně..

 

Ještě se zastavím u ceny léků, kdy se pan XYZ ohání tím, že léčba akity postižené SA je finančně nenáročná záležitost. Předně je třeba říct, že způsob léčby závisí na stupni postižení daného jedince. Co stačí jednomu, nemusí stačit druhému a je dobré počítat s tím, že časem se choroba může zhoršit a už si jen s šampony a výživovými doplňky nevystačíte. Akita bohužel patří k těm větším plemenům a u zvířat je každý lék počítán na jednotku hmotnosti daného jedince. Jen pro představu - pro třicetikilového Oriho stojí antibiotika na týden 1000,- , preparát Zylkene 500,- na deset dní. Cyklosporin patří do kategorie mnohem vyšší, navíc k němu obvykle ještě podáváte další věci, minimálně propylenglykol. Přesnou částku by vám řekl veterinář nebo farmaceutický distributor, ale rozhodně se jedná o několik tisícikorun měsíčně. Já si pod finančně nenáročnou léčbou představuji výdaje maximálně do 500,- měsíčně. Pro člověka, který nemusí hledět na každou korunu, to asi problém nepředstavuje, já osobně bez mučení přiznávám, že pokud by onemocněl můj pes a neozval se mi nějaký ztracený bohatý strýček z Ameriky, je pro mě taková finanční zátěž neúnosná.

 

A to jak vypadají neléčená zvířata, to si račte dohledat sami - olysalé tělo, hnijící víčka, uši, tlapy - je toho plný internet. A není to radostný pohled. Rozsáhlé léze a boláky by za drobný kosmetický problém označil jen nepříčetný šílenec.

 

Roztrhejme si občanky

Názorové otočení se pana XYZ a jeho příbuzných bylo hlavním důvodem, který nadzvedl mandle většině lidí a způsobil masovou nevoli. Myslím, že donedávna nikdo nechápal, co k tomu člověka, který se dosud vždy prezentoval jako milovník plemene a aktivně brojil proti praktikám minulého režimu, vede, že se chová přesně (ne-li hůř) jako ti, které předtím tak intenzivně kritizoval. 

Nicméně poté, co zveřejnil diagnózu svého psa (a nechme teď stranou všechno, co by za komentář stálo a něco z toho již též okomentováno bylo), náhle všechno začalo dávat perfektní smysl. Arogantní chování lze s trochou sebezapření se přejít. Stejně tak přehannou sebechválu. Co ale pominout nelze, jsou veřejné programové lži a manipulace s informacemi, a to, co navíc osobně odmítám přejít já, je tajení klíčové informace o stavu psa, který nejenže je úplný bratr mého vlastního zvířete, ale rovněž má vysokou příbuzenskou vazbu na mraky dalších akit, především těch v ČR. Myslím si, že je jen a jen fér vědět o tom, že existuje velmi reálné riziko toho, že mám doma potenciální časovanou bombu, stejně jako že promořenost české (i slovenské) populace rizikovými jedinci je v podstatě obrovská, což jen podpírá to, že snaha bývalého poradce chovu o zmapování situace a zaujmutí některých chovatelských opatření byla správná.

 

Závěr?

Ať se na to díváte z jaké chcete strany, v jednom má pan XYZ pravdu: SA skutečně nepředstavuje problém. Tedy, přesněji řečeno, ze zdravotního hlediska je to pořádný problém. Z genetického hlediska je to rovněž problém. Z pohledu kvality populace je to obrovský problém.

Ale z pohledu čecháčkovského chovatelského banánistánu to ještě dlouho problém nebude. Alespoň do doby, než počty nemocných zvířat budou dosahovat takové úrovně, že akita se pro svoji špatnou pověst nemocného plemene stane artiklem jen obtížně prodatelným, kterému nepomůže ani bombastická reklama, ódy na věrnost nebo AKIHO rodokmen. Potom můžou nastat pouze dva jevy: "chovatelé" se přeorientují na jiné, "lukrativnější" plemeno, které zase posype a nebo se konečně chytnou za nos a začnou situaci, která je zatím v podstatě, jak se zdá, nezajímá, řešit. Uvidíme. Já osobně mám svého horkého "favorita" na to, jak to skončí. A co vy?

 

 

Kam dál?

*  Pohled na aktuální situaci řešení SA a rovněž informace o tom, jak se žije s postiženým psem najdete na stránkách CHS Aruma

 

 

 

Bludy úřední obludy

Momentálně je na novinových stáncích v prodeji číslo jednoho psího plátku. Srdce akitáře by konečně zaplesalo - je v něm totiž nejen článek o SA od pana Rybníčka, ale též i od Lenky Kodrlové, majitelky postižené Ajši. A to bez všech příkras. Plesání se ale nekonalo, neboť oba zmíněné počiny jsou ořezány na minimum a místo toho je dán prostor.. no ano, jak jinak, sebevychloubačné prezentaci dvou klubů, a především několika CHS, kteří se výrazným způsobem na tristní situaci akit u nás podílejí. Kromě nich tam exhibují i pečlivě vybraní příslušníci obou klubů z blízkého okruhu hlavních mocností, aby "slintání" nad akitkama bylo "tip ťop". Takže se můžete dočíst takové perly, jako např. že si máte vzít štěně ze stanice, která provozuje psí sporty, čímž se vyhnete tomu, že vámi vybrané zlatíčko bude agresivní. 

Tento výrok by měl někdo vytesat do kamene, protože je tak hloupý, až bolí. Nebo snad někdo někdy mapoval vliv vykonávaných aktivit rodičů na míru agresivity povah potomků? Osoba, která ho vypustila, momentálně zastává post poradce chovu v jednom ze zmíněných klubů. Že se její povědomí o akitách patrně omezuje jen na to, čím ji nakrmí pan XYZ & co. svědčí o tom, jací "odborníci" působí na důležitých klubových postech. Upřímnou soustrast všem situaci neznalým nově zapáleným nadšencům, kteří by se s nimi chtěli, nedejbože, poradit, odkud si akitu vzít.

 

Jsme veselí, jsme hraví, máme SA!

Důvod, proč rozšiřuji svůj článek "Kauza SA" o následující řádky, je ale jiný. Kynologické veřejnosti by mohla vrtat hlavou perla jiného formátu, která v našich magazínech s psí tematikou se objevila již dvakrát. Autorku následujících citátů nazvěme třeba Mrs. No problemo:

*"Naštěstí nemoc (SA) nijak neovlivňuje psychickou kondici psa a ten je bez srsti stále stejně veselý a vede normální život. Při správné léčbě pes skutečně nijak nestrádá a léčba je rok od roku snadnější a i levnější."

 

*"I když psi mnohdy vypadají vizuálně špatně, obvykle jsou při úspěšné léčbě šťastní, bez jakýchkoliv potíží a jejich život probíhá i nadále stejně pouze se zvýšenou péčí o srst a kůži."

Zdroj: PS 2011, PPČ 2012

 

 

Rozebírat jednotlivá souvětí po větách nebudu, nicméně odpověď na otázku, jak dotyčná ví, že jsou postižené akity šťastné, by mě náramně zajímala. Zvlášť, když její vlastní pes na momentkách z poslední doby vůbec "happy" nevypadá... spíš naopak?

 

To, že nemocné akity jsou dle Mrs. No problemo veselé a šťastné má svůj původ v jediné situaci, které jsme byli svědky při návštěvě chovatelské stanice Aiko Kensha. Protože Erika a Keith nic neskrývají, postupně nám předvedli všechny svoje psy. A tak krom chlupáčů, se na nás jednou přiřítila i veselá a energická, svým zbarvením hyenku připomínající, postižená Kaya. Sborově jsme na ni třeštili oči, vzpomínaje na Kenyho (Kendo Ken Amana), který v té době byl ve své horší fázi, apatický, nekomunikativní. Položili jsme Erice otázku, jak je to možné, že je Kaya tak veselá a plná života, zatímco akiťák, kterého známe, je na tom psychicky špatně. Erika nám odpověděla, že Kaya bere homeopatika, neboť chemické preparáty mohou mít řadu nežádoucích vedlejších účinků. Navíc ještě dodala, že Kaya byla jako živá rtuť odjakživa. Takže - je Kaya veselá díky tomu, že homeopatika nemají určité vedlejší účinky a nebo díky tomu, že je to prostě taková povaha, SA ne-SA?

 

Kaya, která posloužila jako předmět účelové manipulace mající za cíl zlehčit problematiku SA:

 

 

 

 

Upřímně řečeno, to, že akita onemocní SA, neznamená, že nemůže v rámci možností žít vcelku pohodový život. Může. Vše ale závisí nejen na stupni postižení zvířete, ale též na tom, jak to celé snáší. Nejen samotnou nemoc, která rozhodně nemůže být nic příjemného, ale též i léčbu. Jen dané zvíře ví, jak to všechno na něj působí. Jestli se cítí víc unavené, jestli to bolí... to nikdy nezjistíte, mluvit neumí. Ale zkuste se zeptat lidí, kteří nějakou tu autoimunitní chorobu sami mají, třeba Bechtěrevův syndrom a nebo lupénku. Zajímejte se, jestli o své nemoci ví, i když zrovna nekulhají / vypadají dobře. Vsadím boty, že vám odpoví ANO, že je to něco, co je přítomno neustále, ale s čím se postupně naučí žít a slabé projevy ignorovat. Touha vést alespoň trochu plnohodnotný život dokáže vyburcovat k tomu, že si ho vyvzdorujete. A nebo se budete litovat - podle toho, jakou náturu máte. Zvíře to s největší pravděpodobností prožívá podobně, ale to, co vidíte, je pouze a jen interpretace majitelů toho, jak to ASI prožívá. Navíc, SA je choroba recidivující - nevíte dne ani hodiny, kdy dosud zabírající léčba přestane účinkovat a pes se vám opět sesype ze srsti.

Majitelé, kteří se rozhodli i přes veškeré nesnáze své psy léčit, se rozhodně nelitují. To jsou přesně ti, co se navzdory všem fyzickými i finančním obtížím rozhodli, že svému psu alespoň nějaký život vyvzdorují. A to je závěr, ke kterému jsem za ty roky, co se ve světě akitích slastí a strastí pohybuji, sama dospěla. "Chovatelé" tak mají jedinou smůlu - tito "litující se" lidé jsou také obvykle ti, kteří se (naštěstí pro všechny ostatní) rozhodli, že o SA mlčet nebudou. A jen díky nim se už dnes ví, kde hledat pomoc, jaké špinavosti se v chovu čistokrevných psů dějí a jak se s touto nemocí žije doopravdy.. Takže díky jim!

 

 

Veselý a hravý (?) Kendo Ken ve své horší fázi. Pouhá fantazie litujících se majitelů nebo realita?

 

 

 

 

Obrázky dalších "veselých" akit najdete v článku MVDr. Rybníčka na stránkách KAI. 

 

 

 

Na závěr přidávám další citát v souvislosti s SA, opět od Mrs. No problemo, napsaný ovšem o několik let dříve, konkrétně v roce 2008. Můžete porovnat s výňatky uvedenými v rámečku nahoře a sami si udělat názor o míře "etičnosti" dané "chovatelky" a v neposlední řadě i o tom, o co jí skutečně jde...

 

"Jako první se ujal slova MvDr. O. Novák z českobrodské veterinární nemocnice, který zde působí jako specialista na alergie a dermatologii. Jeho rukama prošlo několik akit se sebaceózní adenitidou, která bohužel znepříjemňuje a ničí život v nemalé míře právě akitám a tím pádem i jejich páníčkům."

Zdroj: článek Haguro no Kaigou

 

 

Je tedy SA banální kosmetická záležitost veselých a šťastných akit a nebo vážné onemocnění, které jim život znepřijemňuje a ničí? Co myslíte vy?

 

Kam dál?

 

* Článek o Lenky Kodrlové na stránkách KAI - SA očima majitele postižené fenky

* Článek od MVDr. Rybníčka na stránkách KAI