Jaké je akití štěňátko?

Na úvod si dovolím citovat několik moudrých slov majitelky jedné akity inu:

Víš, jak se všude píše, že potenciální majitel by měl mít zkušenosti se psy? Tak to není pravda. Zapomeň na všechno, co ses kdy o psech naučila - v případě akity to neplatí!

A já jen dodávám: zlatá slova!

Natěšení na štěňátko s ještě čerstvými zkušenostmi s mrnětem Mikýskem, jsme si mysleli, že správným přístupem bude soužití s akitou banalita. Jak moc jsme se spletli, se ukázalo hned od počátku. Mikýsek, vytržený ze známého prostřední a od sourozenců, se na nás okamžitě upnul. Je to tak trochu "cíťa", takže kdykoliv jsme venku hráli "na schovávanou" a on nás nemohl najít, kvílel strašlivě a držel se nás jako klíště.

Ori sice kvílel taky, ale ne po nás. Plakal za mámou, za tátou, za rodinou paní chovatelky a tetou Sakurou a s námi v podstatě odmítal komunikovat. Bylo to neuvěřitelně frustrující: máte doma štěně, které milujete takřka od první chvíle, ale nedokážete s ním navázat kontakt. Ocasem nevrtí, na oslovení nereaguje (a to jste měli vidět to ukázkové přivolání u paní chovatelky!), zajímá se o vás maximálně, když máte kus žvance. Toto trvalo přibližně týden, potom malý začal "roztávat" a dnes se může uštěkat a uvrtět, kdykoliv se jeden z nás vrátí domů, byť by šel jen s odpadky.

Další náročnou záležitostí je venčení. Zatímco Mikýsek to v prvních dnech bral jako popravu, procházky nenáviděl, na vodítku se div neuškrtil, jak táhl zpátky domů a všeho se lekal: aut, tekoucí vody z okapu, rychle jdoucích lidí..., tak Ori je naprostý kliďas. Za tu dobu, co ho tu máme, se "lekl" jen jednou: když zaujatě čuchal a kolem profrčel cyklista. Jinak ho neděsí ani světlo baterky, ani ohňostroj, ani auta, tramvaje, davy lidí, staří lidé o berlích, s deštníky, divočící děti. Všechno se zájmem pozoruje a když si to potřebuje přebrat v hlavě, prostě se posadí, na daný objekt zírá, dokud neusoudí, že z toho nic nekápne a nejde pryč.

I když si Ori doma už na nás zvyknul, dá se téměř vždy zavolat a je nám nablízku, venku jako by mu někdo přehodil vypínač a stává se z něho pes, který nás více méně ignoruje. Sice prakticky netahá, zato se snaží sežrat naprosto všechno a na přivolání nereaguje vůbec a nebo sem tam někdy. Z toho důvodu ho pouštíme na volno prakticky jen ve psím výběhu - máme obavu, že kdybychom to udělali v nějakém neoploceném prostoru, viděli bychom psa naposledy. Ori nemá absolutně to, co mě Miky v míře velmi vyvinuté: sledovací pud. Páníčci jsou nezajímaví, zato šutry, hlína, staniol, to je mnohem důležitější. I to je rozdíl oproti Mikymu: ten se do roka prakticky jenom pásl na trávě a bodláčí, Ori dává přednost zemině a kamení. Vypáčit cokoliv z tlamy tvrdohlavé akitě je prakticky nemožné - dřív by si nechal čelist ulomit, než by to pustil, i když to není jedlé. Výměna hnusu za piškot fungovala asi jen dva dny. Budeme muset vyzkoušet něco lákavějšího - nejspíš maso. I když se zadaří, hnus je z tlamky vypáčen a zahozen, Ori se zasekne ve směru, kterým odletěl a začne usedavě kvílet, štěkat i jinak žalovat.

Ačkoliv je Ori, co se jídla týče, jáma bezedná, o granulích to neplatí - i kdyby měl sebevětší hlad, misku prostě nechá takřka netknutou, leda by se mu granulky něčím vylepšily. Nejvíc miluje kuřecí prsa, za ty by doslova ruce utrhal a taky v něm zmizí během chvíle. Jídla se dá s výhodou využít pro výchovu a "výcvik": pokud začne být neklidný v tramvaji nebo autobuse, pamlsky dobře poslouží k odvedení pozornosti a následnému splnění povelu "sedni". Ten se naučil během jediného dne a navzdory tomu, co je známo o akitích reakcích, si dokáže sednout okamžitě - ovšem za podmínek, že mu z toho něco kápne.

Oba dva, Miky i Ori, jsou velmi inteligentní psi: Ori je navíc strašný paličák: když si něco usmyslí, nic ho neodradí: nějaké fuj, ne, nesmíš.. funguje asi první dvě vteřiny a pak jde a zkouší to zase.

Pokud bych měla shrnout naše soužití během prvních dvou týdnů, je to především souboj vůlí: kdo dřív "vyměkne" a vzdá to. Smiřte se s tím, že svého psa k ničemu nedonutíte, musíte ho nějakou nenásilnou formou přesvědčit, aby udělal to, co chcete.

A protože jeden obrázek vydá za tisíc slov, shrnutí mých dosavadních poznatků si můžete prohlédnout níže: