Po loňském zkušebním kole se tentokrát tábor odehrál "naostro". Přiznáváme, že jsme se tentokrát zdrželi jen krátce a tak jsme o tu největší legraci přišli, i tak to ale byly přes pošmourné počasí dny plodné.
Zloděj psů
Loni jsem získala nechvalně známou reputaci jako nevyčerpatelný zdroj piškotů, letos jsem se rekvalifikovala a "kradla" psy. Tak jsem si postupně přisvojila ratličky, Yumiko i Jurka. Můj zálusk na cizí čtyřnožce se setkával s pochopením, jenom Kubovi bylo doporučeno, abychom si pořídili ještě jedno zvíře. Já osobně si to ale užívala. Ne, že bych chtěla být Orískovi nevěrná, ale změna to byla osvěžující.
Jurko byl kapitola sama pro sebe. Vyprosila jsem si ho na procházku po Kolíně a on se mnou šel víc než ochotně, možná proto, že věděl, že mám piškoty. Na každý povel "sedni" se pěkně posadil a široce se usmál.. kdo by mu odolal? Při průchodu náměstím navíc poctivě nakukoval do každého krámku a to tak okatě, že jsme si vysloužili komentáře, ať mu teda konečně něco koupím. Koupila bych, ale pruhované sáčko by nám za hrst piškotů asi nedali. Po procházce se Jurášek a stejně tak i všichni ostatní "kradení" vrhali nadšeně ke svým skutečným pánům. Nesmutnila jsem, protože přesně tak to má být.
Výcvik
I když o to nejlepší jsme přišli, přesto jsme si i my pěkně zacvičili a Orísek si po roce "změřil" síly s ostatními. Byla jsem na našeho čudlu moc pyšná; přestože doma v jednom kuse láteřím nad jeho neposlušností, na táboře poslouchal naprosto ukázkově a vysloužili jsme si několik pochval. Krom základní poslušnosti totiž pilně trénujeme i nonverbální povely (možná ne podle zkušebního řádu, ale to nevadí) a zvětšujeme komunikační vzdálenost mezi námi a Orim, takže podobná cvičení mu nečiní výraznější problémy. Socializace naštěstí také ne. Přesto na něm bylo vidět, že největší radost měl ze dvou věcí: jednak z Yumiko, která jako jedna z mála slečen Oríska neodhání, naopak si spolu moc pěkně pohráli; a potom také z překážek: na kladině je sice nejistý (bojí se výšek), ale áčko, překážky a tunel, to je jeho. Vážně uvažujeme o tom, že zkusíme agility.
Volný čas
Když se necvičilo, tak se povídalo, mazlilo, řešilo praktické problémy se svěřenci, stejně jako loni. Stihli jsme i jedno malé "koupání", kdy většina psů jen smočila tlapky a jazyk, zato Bibi to vzala pěkně zgruntu a frčela vodou jako ďas. Orísek byl klasicky otrávený: vodomila z něj asi nikdy neuděláme.. i když, kdo ví? V létě u řeky řádil při břehu, dobrovolně a sám.
Krom šibiček se tábora účastnila i Americká akita Corry a rozhodně nezůstávala pozadu za svými Japonskými "příbuznými" a to ani ve výcviku, ani ve všem ostatním. Nejoriginálnější náhubek pak patřil Akískovi, který v něm vypadal jako skutečný drsňák.
To a ještě více mohli spatřit nebo prožít všichni, kdo se tábora zúčastnili a pro vás ostatní tady máme alespoň pár foteček:
--> FOTOGALERIE <--
