Akití výcvikový tábor - nultý ročník

Hagískovi jsou nekonečnou studnicích dobrých nápadů, jak vylepšovat akití pověst mezi lidem a utužovat přátelské vztahy mezi těmi, kdo se utužovat chtějí. Takže nikoho nepřekvapilo, když uveřejnili, že zamýšlejí pořádat výcvikový tábor. Měli jsme štěstí - chytli jsme poslední volná místa, takže ledva jsme se vrátili z Liberecka, přemáchli jsme pár svršků, sbalili stan a spacáky a vyrazili jsme.

Den první, neděle, 16.8.2009

Do Kolína jsme dorazili kolem poledního a před nádražím už na nás čekal Jarda, který jako první podstoupil Orískovu slintací kůru. Když jsme dojeli na cvičák, zjistili jsme, že na místě jsou kromě organizátorů i Botanovic a Aráskovic a tak jsme se přidružili a vyplácli se na luxusní cvičákovou travičku. Oriho, kterého před dvěma týdny potkal nešťastný incident s Tosou inu, a Ryušku, která zase narazila na ne příliš přátelského akiťáka, jsme onáhubkovali a na stopovačce zkusili proběhnout. Ryuška však neměla náladu a tak jsme psiska radši podrobili drbací kůře. Zanedlouho všichni zalehli a užívali si sladkého nicnedělání. Odpoledne dorazili Fajkýšovi a začalo být veselo. Nejdříve jsem se zbavila notného nákladu kuřete s piškoty a poté jsme se společně vydali na nedalekou pískovnu, abychom se s psisky vykoupali.

Byla jsem zvědavá, jak bude Ori reagovat - na jaře si do řeky jen tak plácnul přední tlapkou a kdykoliv potkáme kaluž, tak ji zásadně obchází velkým obloukem (tedy, pouze v případě, že není poblíž Feiko - to pak proleze každý marast, jen aby se před dámou nedal zahanbit). Najít vhodné místo nám chvilku trvalo, protože všechna příhodná byla již obsazena koupánímchtivými domorodci a tak jsme vyzkoušeli nejprve menší nádrž. Volba to nebyla moc dobrá, neboť břeh byl z jemných kamínků a člověk nejdříve úplně sklouznul a proté se probořil do měkkého dna. Přesto pár odvážlivců smočilo psy i vlastní těla, Kuba a Orísek si trochu zaplavali. Ori, narozdíl od Mikyho, plave výborně a má správnou techniku. Bohužel se však zdá, že není moc velký vodomil, protože jakmile se namočí, okamžitě pádluje ze všech sil ke břehu. 

Zapadání do bahna nás brzy přestalo bavit a tak jsme se přesunuli k větší nádrži a vlezli do vody téměř všichni. Plavalo se perfektně jak lidem, tak i psům. Iveta trénovala Ryušku, my zkusili totéž s Orískem, ale vysloužili jsme si jen škrábance, chrochtání a načuřený pohled mokrého Ořecha, když se konečně vydrápal z vody. Koupání jsme si dosyta užili a z vody se některým vůbec nechtělo. Večer jsme strávili grilováním (Jana dělá výborné maso), vyprávěním a špičkováním se. Ori strávil cvičně jednu noc v kotci a byl neobvykle hodný, kvílel jenom chvíli, pak si zalezl a spal.

Pondělí 17.8. 2009

Ráno mě probudily podivné zvuky, linoucí se ze stanu od vedle a taky nutkání zkontrolovat Oriho, který mě po noci strávené na samotce očividně moc rád viděl. Při venčení jsem potkala několik ranních ptáčat, ty ostatní jsme museli za nohu vytahat ze stanů, dopoledne totiž začínal výcvik. Kuba dostal do ruky Oríska, cvičenci se seřadili do řady a Iveta velela. Nejprve se zkoušely klasické cviky jako chůze u nohy, obraty na místě i za pochodu, jak dopoledne pokročilo, přešli jsme k socializačnímu tréninku. Ori se ukázal jako vnímavý a inteligentní, co ještě neznal, to hravě odkoukal od psů okolo. Překvapil nás při odložení, protože bych čekala, že se sebere a začne lítat jako vrtule, nicméně zůstal klidně ležet a trpělivě čekal na další povely.

Odpoledne začalo být veselo, přijeli Arumáčci se svou smečkou, dorazila i Leona s Daimonkem a Awashim, nechyběla ani Růženka se smečkou a na skok se zastavili také Šírovi. Centrem pozornosti se stal především Keník; měli jsme radost, že léčba zabírá, a že se lepší a on měl radost, neboť mu každou chvíli někdo podstrčil nějaký pamlsek.

Součástí programu byl také minipochod Kolínem, během kterého jsem Janě šlohla žíhanou Fáju a užívala si její taneční chůzi i příkladné vychování. Fajuška, vida, že za každý splněný povel obdrží něco dobrého, předváděla "sedni" ochotně svým neodolatelným způsobem alá kýta. U řeky jsme potkali Růženku se smečkou vracející se z nákupu a jako skupina jsme se na tom stejném místě také zvěčnili. Večer jsme tradičně zakončili povídáním a zobáním dobrot z našeho "švédského stolu".

Úterý 18.8.2009

V úterý dopoledne byl opět v plánu výcvik. Některá ranní ptáčata měla již za sebou stopování, zbylí účastníci se rozespale seřadili na place. Oríska jsem tentokrát měla na povel já a ke své nelibosti jsem zjistila, že mám zaostalou techniku povelu "obrat čelem vzad za pochodu". Opět jsme zařadili socializační cvičení a přivolání. Odpoledne dorazil Jurko s paničkou, nadšenci si zkoušeli překážky a Ori se konečně pobratřil s Ryuškou. Lítali jako torpéda po celé ploše cvičiště a nadšeně si to užívali. 

Večer bylo na programu rybaření, kdy jsme doufali v ulovení večeře pro celý tábor. Ledva jsme rozhodili pruty, přišli nám fandit zbylí účastníci a na břehu Labe se odehrál Česko-Italský zápas. Utkání vypadalo zpočátku vyrovnaně, potom ovšem Italský temperament začal získávat na vrch a obratným zahákováním dostal Českého reprezentanta na kolena. Při pokračujícím večeru se dostavil hlad a krvežíznivá letka komárů a tak se všichni až na pár bláznů odebrali zpět ke Švédskému stolu. Nebudu to napínat - nic jsme neulovili, ale poklidný večer pod hvězdnou oblohou a ničím nerušené ticho patřil k mým nejsilnějším zážitkům.

Středa 19.8.2009 

Pro nás den poslední - balící a odjezdový. Ráno jsme si opět všichni pěkně zacvičili. Socializaci psiska zvládala na jedničku a za bedlivého dohledu Bibi se Summer se činila ve všech prováděných cvicích s jedinou výjimkou - přivolání. Štěňata si cestu za páníčky zpestřovala šílícími dostihovými kolečky a Hagísek druhou snídaní.

Těsně před odjezdem si Ori s Ryou dali ještě nášup vzájemného přátelského skotačení a my se po poledni se všemi srdečně rozloučili.

Tábor nebyl výjimečný jenom svou myšlenkou, vyvedl se především proto, že se sešla vzácná kombinace lidí, kteří milují své psy a provozují s nimi různé aktivity. Po celé čtyři dny panovala neuvěřitelná pohoda a soudržnost, kterou zajisté cítili i "nepsí" návštěvníci - budoucí Akískovi a příslušnice místního policejního sboru. Doufáme, že se trend podaří udržet a těšíme se na příští ročník!

-->FOTOGALERIE<--

Reporty, videa a fotky dalších účastníků:

* Hagískovi

* Fajkýšovi

* Růženka 

* Arumáčci 

* Smečka Daimonek a Awashi