Akití dogtrek - první ročník

 Na náš trekingový debut jsme se těšili ještě více než na ten coursingový. Počasí vypadalo slibně a Jizerky se pyšní malebnými lesy plnými fantastických zákoutí. Do místa určení nás odvedl náš "doprovodný" vůz s Pájou za volantem a my zjistili, že už jsou téměř všichni na místě. Když se dostavili poslední opozdilci, Hagískovi a Fajkýšovi nás srdečně uvítali a Jana pak rozdala itineráře a instrukce. Vyráželi jsme jako první tým na dlouhou trať v 10:00 a pochodovým tempem obešli přehradu až ke kontrolnímu bodu, kde už nás čekal Jarda. V tomto úseku cesty nás dohnal tým s louisiánkou Keri a společně jsme přešli hráz a začali plnit úkol s krycím názvem Obleč si svého psa. Orískovi se moc nelíbilo, že by měl v tom horku mít ještě mikinu, ale jelikož je zvyklý na všemožnou manipulaci, nechal si nakonec bez protestů postupně navléct mikinu, šálu, čepici (která mu moc nedržela) a na přední tlapky ponožky. Protože jsme nevěděli, kam s rukavicemi, zastrčila jsem mu je za šálu. Pája vše zdokumentoval, Jarda potvrdil do itineráře a vyrazili jsme dál. Další zastávkou bylo muzeum sklářství v Kristiánově, kde nás uvítal moc milý pár a paní nám pověděla zajímavosti o historii Kristiánova. Také jsme si zakoupili něco na památku, a když jsme odcházeli, dorazili na místo týmy Akísek, Briga a Haguro s Ryuškou. Po návštěvě hřbitůvku jsme se vydali stezkou vedoucí k rybníku, kde se Ori, který jinak vodu příliš nemusí, vydatně smočil, dosyta napil a ještě stihl pokukovat po kachnách. Na Novou louku jsme dorazili v pohodě a udělali jsme si u Šámalovy chaty krátkou zastávku spojenou se zakoupením studených nápojů. V tomto místě nás předešly všechny ostatní týmy až na Connie, kteří dorazili ve chvíli, kdy jsme odcházeli. Někde na půl cesty mezi Novou loukou a Černou Nisou začal Orísek kulhat. Zastavili jsme se, prohlédli mu tlapky a zjistili, že si na přední pacce obrousil jeden z drápů až na lůžko. Ránu jsme vymyli a postup zpomalili. Orísek se osvěžil v jednom z četných potůčků, dopřál si poležení ve studené vodě a to mu dodalo energii k další cestě. Na Černé Nise jsme udělali další zastávku. Po přečvachtání bahnisek jsme dorazili na místo vhodné ke smočení a přestože slečna Ari jako jediná zbaběle zůstala celooblečená na břehu, kluci se vybrodili dosyta. Další cesta nám tak ubíhala rychleji, malá krize přišla až na šestnáctém kilometru, kdy mě začalo bolet levé koleno a tak jsme znova museli zpomalit. Po prašné cestě jsme došli až k poslednímu kontrolnímu stanovišti, kde nás čekal Jarda s Pájou, aby nafotili naše sportovní výkony. Orískovi, který už mezi dvanáctým a patnáctým kilometrem jevil neochotu pochodovat dál, se moc skákat nechtělo, ale co by neudělal za piškot a tak překážky, které obě shodil, spíš přelezl a s tunelem mi musel pomoci Kuba. Nicméně jsme zvládli i to a vydali se na poslední úsek cesty: do prudkého stoupání na Královku. Během cesty nám velmi přišel vhod malý dáreček od organizátorů: vlhčené ubrousky na otírání si oroseného čela, protože když jsme vyfuněli nahoru, byli jsme splavení jako koně. Kuba se vydrápal na rozhlednu, my s Orískem jsme počkali dole: já, abych ulevila koleni a ošetřila Oriho, kterému už zase začal krvácet drápek. Do cíle jsme dorazili ale v kompletní sestavě a bez vážnějších komplikací.

Celkový čas našeho výkonu nám není znám, odhaduji však, že jsme celých 21,5 kilometru ušli okolo pěti hodin (EDIT: přesný čas činil 5 hodin a 20 minut, děkujeme Janě za údaj). V cíli už čekaly téměř všechny ostatní týmy a i my jsme se vyplácli k zaslouženému odpočinku. Vyhlašování výsledků se konalo záhy a my jsme byli seznámeni s obdivuhodnými výkony některých týmů. Jako kometa zazářili Akískovi, jejichž neodolatelný styl při plnění posledního soutěžního úkolu byl odměněn zvláštní cenou. Také nás s převahou "vydrtila" zúčastněná neakití plemena. Nikdo ale neodešel s prázdnou: taštičky plné krásných dárků, které všichni obdrželi, jsme si losovali.

A jak jsme dopadli my? Byli jsme ve své kategorii druzí! Pravda, sice od konce ;-) , ale i tak si myslím, že jsme podali slušný výkon už jen tím, že jsme celou trať absolvovali s plnou polní a po svých.

Velký dík patří všem zúčastněným a organizátorům (Hagískovi + Fajkýškovi) za úžasnou akci a neopakovatelnou atmosféru!

-->FOTOGALERIE<--

 * Report a fotky od týmu Keri 

 * Fotky od týmu Briga