Akita inu 

FILMY:

* Wasao The Movie - PREVIEW - premiéra březen 2011

Žánr: Drama

Režisér: Yoshinari Nishikori 
Hrají: Hiroko Yakushimaru
Rok: březen 2011

Jako mnohé jiné, i tento film je natočen podle skutečné události. Dlouhosrstá akita Wasao se vydává hledat svého pána. Na své pouti urazí mnoho kilometrů, až se vyčerpaná dostane do prefektury Aomori, kde postupně naváže vztah s majitelem malé restaurace. 

Wasao (Leo) je v Japonsku v současné době velmi populární a já doufám, že tenhle film se bude vymykat těm předchozím tím, že bude mít šťastný konec.

Stránky Wasaa najdete zde: https://d.hatena.ne.jp/mereco/20080526/p1

 

 -------------------------------------------------------------------------------------------------

 

* Hoshi Mamoru Inu - PREVIEW - premiéra léto 2011

Žánr: Drama
Režisér: Tokiyuki Takimoto
Hrají: Toshiyuki Nishida, Tetsuji Tamayama, Tatsuya Fuji, Kimiko Yo, Tomokazu Miura, Kayoko Kishimoto, Umika Kawashima
Rok: léto 2011

Film byl natočen na motivy stejnojmenné mangy a jak je již pro Japonce typické, příběh začíná na konci, kdy je na poli nalezeno zrezivělé auto a v něm mrtvola muže, který je asi rok po smrti a vedle něj tělo psa, který zemřel o mnoho měsíců později. Osudy člověka a psa se rozkrývají, jak se děj rozbíhá a jeho zvláštností je to, že je vyprávěn z pohledu zvířete.

Akita Happy byl nalezen v krabici a přinesen do rodiny tvořené manželským párem a jejich dcerou Miku. Zpočátku jde všechno idylicky, ale postupně se vše mění: dospívající Miku ztrácí o Happyho zájem a rodiče se nakonec rozvedou. Téměř bez prostředků odjíždí otec se psem do jeho rodného místa. Cestou ale přijdou o peníze a to, co jim zbude, padne na léčbu psa. Potom už jde vše ráz na ráz a...

Jak si se zpracováním poradili filmaři je zatím záhadou. Přesto, že "happy endu" se nedočkáme ani tentokrát, symbolizuje i Happyho setrvání po boku milovaného pána až do konce stejnou věrnost a oddanost, jaká je přisuzována i nejznámější akitě - Hachimu.

 

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------

 

* Snow prince (Kinjirareta Koi No Melody)

Žánr: Drama/Romance
Režisér: Joji Matsuoka
Hrají: Shintaro Morimoto, Marino Kuwajima, Teruyuki Kagawa, Rei Dan, Maiko, Gaku Yamamoto, Katsuo Nakamura, Keiko Kishi
Rok: 2009

Snow prince ledasčím připomíná film Hachiko, A Dog’s Story. Taktéž začíná vzpomínáním na minulost, jejíž nitky se postupně odvíjejí, aby se nakonec poskládaly v kompletní obraz přátelství chudého chlapce Sota a dívky z bohaté rodiny Sayo. Sota, výtvarně nadaný hoch, je vychováván svým laskavým dědečkem a i přes nuzné poměry působí jejich vztah téměř idylicky. Sayo, talentovaná pianistka, se naproti tomu potýká s postojem svého otce, který je striktně proti tomu, aby se se Sotou stýkala. Oběma dětem je pak věrným společníkem akita Chibi, kterou zachránily jako malé štěně.

Velkou předností filmu je poetický příběh, skrývající v sobě poselství, na které bychom neměli zapomínat ani v dnešní době, dále nádherná hudba (doporučujeme vydržet až do konce závěrečných titulek) a průzračná japonština, která je velkým přínosem pro všechny, kdo se jazyk učí naposlouchat. 

Mezi negativa patří občas křečovité výkony dětských herců, velká předvídatelnost v průběhu děje a - to nejdůležitější - absence "happy endu", který by tomuto příběhu slušel podstatně více. Snad si Japonci časem uvědomí sílu pozitivních konců a začnou je upřednostňovat. Jinak ale není filmu co vytknout, pro Evropského diváka je snadno stravitelný a za sebe mohu říct, že i podstatně lepší než Hachiko story, takže ho mohu s klidným svědomím doporučit širšímu publiku.

Ukázka:

 

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------

 

* Hachiko: A Dog`s Story (Hachi, Yakusoku No Inu)

Žánr: Drama/Rodinný
Režisér: Lasse Hallström
Hrají: Richard Gere, Sarah Roemer, Erick Avari, Joan Allen, Cary-Hiroyuki Tagawa, Jason Alexander
Rok: 2009

Remake původní verze Hachiko monogatari začíná vyprávěním malého chlapce, který vzpomíná na svého dědečka a jeho fenu Hachi. Hachi se jako štěňátko ztratila během přepravy a na jednom nádraží potká "svého člověka" - profesora Wilsona. Ten se nejprve snaží zjistit, komu patří, ale nakonec si ji bere domů. Tam naráží na odpor své ženy, která je zásadně proti přítomnosti psa v bytě, obzvláště, když jí zničí práci, kterou dělala několik měsíců. Postupem času se ukazuje, že původního majitele se asi najít nepodaří a fenka se stává nedílnou součástí rodiny. Dál už se příběh odvíjí tak, jak ho známe: pes vyprovází svého pána, čeká na něj, dokud se nevrátí z práce, a poté profesorova smrt a nakonec smrt Hachi. Film končí zmínkou o skutečném Hachim a jeho soše před nádražím Shibuya.

I když děj není žádným překvapením, působí nová adaptace nemastně-neslaně a rozhodně nevyužívá potenciálu, který příběh skýtá. Slabé momenty tvoří štěněcí léta, kdy je do akce nasazena "šiba", topornost postav, nevěrohodnost některých momentů a nepřirozené scény před nádražím, kde je jasně vidět vliv výcviku, který popírá zapojení přirozené inteligence zvířete, na které je vlastně celý příběh založen. Jedním ze zajímavých momentů je naproti tomu černobílé zobrazení světa očima "Hachi", ale i zde je potřeba chvíli přemýšlet nad tím, oč jde. Předností je nesporně i hudba k filmu.

Výsledný dojem se ale míjí účinkem, i když na rozdíl od původního zpracování by remake někoho pohnout k slzám mohlo. Tento film lze doporučit všem, kdo hledají jednoduchou zábavu na jeden večer. Znova už se totiž ke sledování tohoto snímku pravděpodobně nevrátíte.

Ukázka:

 

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 * Věrný pes Čiko (Hachiko monogatari)

Žánr: Drama/Rodinný
Režisér: Sejirou Kouyama
Hrají: Saburo Ishikura, Shiro Kishibe, Masumi Harukawa, Norihei Miki, Toshirou Yanagiba
Rok: 1987

Příběh Hachika je znám po celém světě a není tedy třeba se o ději nějak zvlášť rozepisovat. Tak jen pouze ve stručnosti shrnu, že Hachi se jako štěňátko dostane do rodiny profesora Uena a naváže se svým pánem natolik speciální vztah, že ho chodí vyhlížet každý den k vlaku i po jeho tragickém skonu až do své vlastní smrti.

Sám námět zajisté dokáže vyrazit z nejednoho vnímavého posluchače slzu, dvě či celý potok, ovšem ve mě osobně snímek Hachiko monogatari vzbudil emoce zcela jiného druhu. Scény "Hachi, jsi úžasný, musíš to vydržet, ty to zvládneš", kdy všichni psa obdivují, chválí, fotí a vůbec, přesto se o něj nehodlá nikdo postarat a málokdo mu vůbec dá nažrat, spíš zvedají mandle. Vedle toho Hachi vyznívá jako "shinigami" - když už se někdo rozhodne si ho osvojit, krátce nato v nové rodině dojde k úmrtí a ze psa je opět bezdomovec. Naturalistickou tečku pak dotváří úvodní porod a závěrečná mršina povalující se bez zájmu kolemjdoucích před nádražím.

Zpracování z roku 1987 je pro Evropana pravděpodobně špatně stravitelné. Nesměle naznačená romantika příběhu o lásce a věrnosti je utopena v pachuti celku. Hachi, jehož výjimečností se dnes zaštiťuje kdejaký akitář, je spíš tragikomická figurka než předmět tolik vyzdvihované národní hrdosti Japonců. Pokud vás láká shlédnout zpracování světoznámého příběhu, jednoznačně doporučuji remake z roku 2009 a původní verzi pak jen těm, kteří za všech okolností preferují "klasiku".

Ukázka: