Návštěva ranče

03.05.2009 18:21

Ari vypravuje aneb Její pohled na události:

Původní plán - strávit čarodějnice v Ivančicích - se náhle změnil, neboť sestru napadlo zajet na ranč Kameňák, kde dělá instruktora konějízdy její kamarád David. Protože pro nás bylo limitující, jestli na ranč smí i Ori, kladli jsme si to jako podmínku naší účasti. Jak jsme zjistili, vychovaní pejsci jsou víc než vítáni a tak jsme jeli. Naše výprava se skládala z Kuby, Oriho, mé sestry a jejího manžela, kteří se nabídli, že nás odvezou svým autíčkem. Cesta byla strašná, silnice byly ucpané a co chvíle se někde stala nehoda, a tak nám necelých dvacet pět kilometrů zabralo celkem dvě hodiny. Dorazili jsme před setměním a na místě už byla spousta lidí, kteří jedli, popíjeli a nebo poslouchali živou muziku. Ori se okamžitě stal středem pozornosti, vnucoval se pro pohlazení, snažil se hostům ujídat párky a upíjet pivo. Taky se seznamoval s přítomnými psy a místním maskotem grifonkem Bobem (že by nabízející se paralela s "Bobika" nebyla náhodná?) a občas, když se mu zdálo, že je té muziky jaksi málo, pustil se do hudební produkce sám.

Spát jsme šli kolem půlnoci a trochu se toho obávali; bylo to vlastně poprvé, co jsme měli nocovat mimo Brno a vůbec poprvé, kdy Ori nespal ve své ohrádce. Naše obavy byly naštěstí zbytečné; krom toho, že v noci tu a tam rejdil po pokoji za vydatného cvakání drápků o dřevěnou podlahu, to bylo v pohodě. Nekvílel, neskákal na postel, nesnažil se sežrat nábytek a škrábat na dveře. Ráno měl venčící službu Kuba a tak se vydali ven. Já je pozorovala vikýřem a zjistila jsem, že někteří obyvatelé místního zoo koutku, který sestával z bizarních prasat, pekingských kachen a neuvěřitelně pestré směsice koz a kůzlat, opustili výběh a prochází se v jízdárně. Toho využil Bob a jal se je svižně prohánět po areálu, ovšem jen do chvíle, kdy se vůdčí koza otočila a proháněla pro změnu jeho. Když se kluci vrátili z venčení, šli jsme na snídani, kdy jsme si domluvili jízdy. David nám vybral koníka Waterloo, řečeného Wat a Lucku a dušoval se, že jsou to naprosto klidní koníci. Ja se těšila přenáramně, protože to mělo být vůbec poprvé, co mi měl někdo svěřit otěže bez toho, že by "pilotoval mého mezka". Pomáhali jsme koníky připravit a jako první si šli zajezdit sestra s manželem, s tím, že se po hodině vystřídáme a oni nám pohlídají Oriho. Čas jsme si krátili u zoo koutku a také tím, že jsme šli na krátkou procházku po okolí. Bob se k nám přidal a s Orim běhali mezi lány s kvetoucí řepkou. Využili jsme rovněž i místních houpaček, které unesou i dospělou zátěž a povykovali na pejsky za vydatného lítání sem a tam. Ori na nás chvilku hleděl a s výrazem: ježišmarjá, už zase magoří; se radši odebral čenichat s Bobem. Čekání uběhlo jako nic a tak jsme byli brzy na řadě. Předali jsme Oriho sestře a šli se škrábat na koňský hřbet. Kuba dostal Lucku, já Wata, kterému už se zjevně moc nechtělo, protože ledva jsem vložila nohu do třmenu, jal se kráčet po areálu a vlekl mě, poskakující na pravé noze, za sebou. Nakonec jsme se "nalodili", vyslechli instruktáž a vyjelo se. Cesta vedla do prudkého kopce nad ranč, kde si Wat postavil hlavu a odmítal odbočit doleva spolu s ostatními. "Ses zbláznila, né? Todle mám jít dneska už podruhý?!" frknul po mě a odmítal se hnout. Nakonec jsem ho ukecala a jelo se dál. Ovšem Wat na to nezapomněl a po většinu cesty mě vláčel po levé straně pěšin ve snaze omést mě o nízké bukové a dubové větve a mě se nepodařilo přesvědčit ho, že by měl zatočit spíš doprava. "Nechtělas jet prve vpravo, tak si nakašli!" zatřepal hřívou a dál mě ignoroval. Projížďka ale byla náramná a skýtala úžasný výhled na okolní kopce a jarní přírodu. David nás tu a tam instruoval a když jsem se ohlédla po Kubovi, jel jako profík, dokonce občas s koněm vyklusával, což je vzhledem k tomu, že otěže v ruce svíral teprve podruhé v životě, obdivuhodné. Projížďka rychle utekla a my už se nemohli dočkat Oríska. Určitě po nás plakal, chudínka.. Jak naivní někdy dokážu být! Poté, co jsme sesedlali a nedočkavě se rozběhli za psíkem, jsem se sestry s nadějí v hlase zeptala: "Byl hodnej? Nechyběli jsme mu?" "Ne," zdrtila mě pohledem. "Ani si nevšiml, že tu nejste."

Po jízdách jsme se vydali do Rájce - na oběd a taky navštívit místní zámek. Hospodu nebo restauraci jsme chvíli hledali, ale nakonec jsme poobědvali v penzionu Kopeček a musím říct, že to stálo za to. Ori se celou dobu choval slušně a pod stolem relaxoval, aby nabral dalších sil, neboť zámek stojí tak trochu na kopci a v horkém počasí to pro chlupáče rozhodně není moc příjemné. Takže jsme vklouzli do zámeckého parku, jak to jen šlo a u nejbližšího pařezu pořídili několik veselých fotek. Mě a Kubovi se do zámku nechtělo, třebaže tam zrovna slibovali výstavu aranžovaných květin a svatebních šatů, takže jsme se uvelebili na lavičce ve stínu a čekali na sestru s manželem. Ti se vynořili po necelých čtyřiceti minutách, docela otrávení, neboť "aranžmá" prý sestávalo z pohopouhých narvaných šeříků v misce vody a podobných hrůz.

Poté jsme se vydali na vlak doufaje, že cestou narazíme na  nějakou cukrárnu, kde by se dala koupit zmrzlina. To se nám podařilo až u nádraží, kde se na nás vyřítilo roztomilé plyšátko německého ovčáka a chtělo si hrát. Panička ho však nesmlouvavě odnesla pryč a tak měl Ori smůlu a nepohrál si. Sestra s manželem nás vyprovodili až k vlaku a na rozloučenou nám zamávali kapesníky. Ori, za pomocí Kuby jim zase zamával packou a já jen sledovala, jak vítr krade sestře kapesník a odnáší ho daleko, daleko do kolejiště.

..

Prodloužený víkend jsme nakonec přeci jen završili v Ivančicích, kde jsme si užili spoustu legrace, dodatečný táborák a Ori si zase pohrál s Mikýskem. I když jsou jejich hry celkem divoké, bylo to poprvé, co jsem Oriho spatřila vrtět ocasem na jiného psa...

 

--> FOTOGALERIE <--

 

   

 

 

 

Užitečné informace pro všechny, kdo uvažují o návštěvě ranče Kameňák:

Ranč je ideálním místem, kde se dá trávit dovolená. Nachází se dost daleko od lidských obydlí, abyste si užili ticho a klid, ale zároveň dost blízko na to, abyste si v případě potřeby mohli pohodlně zajít do nedalekého městečka. Vzhledem k tomu, že se nachází u Rájce-Jestřebí, lze odtud podnikat výlety do Moravského krasu, navštívit Westernové městečko v Boskovicích a užít si dosyta zdejší krásné přírody. Milovníky rybaření potěší nedaleky revír Oborský rybník, kde se dají ulovit i vysloveně trofejní kousky. Vychovaní pejsci jsou po domluvě vítáni, Bob je nekonfliktní, perfektně socializovaný pes. Jízdu na koních po okolí pod vedením instruktora zvládne i naprostý začátečník. Takže pokud hledáte odpočinek, je tohle to pravé místo pro vás. My se sem určitě ještě v brzké době vrátíme.

Webové stránky: http://www.ranc-kamenak.cz/

—————

Zpět


Jazykový koutek

Slovo měsíce:

SUBARU

Čteníすばる

Kanji: 

Význam: Plejády (název souhvězdí)