Když jsem zase po dlouhé době rozklikla stránky Brněnského coursing klubu, vyskočila tam na mě informace o prvním letošním tréninku. Následovaly rozsáhlé diskuze, jestli Oriho vůbec přihlašovat, ale když jsme viděli, jak venku vesele prohání obaly od tyčinek hnané větrem, řekli jsme si, že by mu to mohlo zvednout náladu a tak jsme ho přihlásili.
Sobota byla jako malovaná a slibovala příjemný den. Do areálu Medláneckého letiště jsme dorazili s předstihem, tak jsme si dali v místní hospůdce malé občerstvení (horký javor - doporučujeme!!) a rozhlíželi se po okolí. Na nebi kroužily větroně, jiné se na zemi připravovaly na vzlet a postupně se také objevovali psí účastníci coursingu.
Pomalu jsme se vydali za nimi a zapsali se na dva rozběhy. Pak jsme se usadili opodál, sledovali proudící množství nejrůznějších psích ras a čekali na zahájení a pokyny. Nedlouho po nás dorazila další a zároveň poslední přihlášená akita tréninku: Fujiu Nippon Ryu se svými páníčky. Pozdravili jsme se a prohodili pár slov o probíhající akci. Pro Fujiu, stejně jako pro nás, to měla být premiéra: ale zatímco všichni ostatní čtyřnožci při zkoušce navijáku běsnili až uši zaléhaly, naše akity tomu sotva věnovaly pozornost a dál znuděně relaxovaly na trávníku.
Když na nás konečně došla řada, dohodli jsme se, že první poběží Kuba s Orim. Střapeček profrčel okolo a kluci vyrazili. Kuba překotně, Ori neochotně: tu se zastavil, aby si čuchl ke krtinci, tu se zastavil, aby poznačil trs trávy. Svištící igelit ho naprosto nechával chladným a když už se zdálo, že se konečně chytnul, popoběhl pár metrů a navzdory důkladnému vyvenčení před zahájením celé akce, si zadřepl přímo na dráze a dál nám najevo, že na celý coursing se z vysoka může... Stali jsme se atrakcí dne.
Fujiu si při prvním rozběhu vedla o něco lépe a rozhodně slušněji, než Orísek. I tak ale běžela spíš za paničkou, která se statečně hnala vpřed, než za střapečkem a na konci rozběhu šup za páníčkem. Zatímco psiska se opět povalovala po trávníku, sdělovali jsme si své dojmy a usoudili jsme, že máme bezkonkurenčně nejlínější psi široko daleko. Jediné, co by jim pravděpodobně zvýšilo zájem o pohyb, by byl kus salámu tažený spolu s igelitem. Se slzou v oku jsme vzpomínali na akití coursingovou hvězdu pruhatou Fáju (www.akita-feiko.estranky.cz), která nejenže se hýbe, ale dokonce i ochotně běhá!
V pauze před druhým rozběhem jsme s Kubou vedli žhavou diskuzi na téma: má to znova cenu? Kubovi se to moc nelíbilo: tvrdil, že Ori stejně nepoběží a jemu se nechtělo ten půlkilometřík absolvovat podruhé. Rozhodla jsem se tedy, že druhý pokus provedu já. Fujiu tentokrát běžela jako první a páníčci se rozhodli běžet oba, aby se jí nestýskalo a nerozptylovalo ji, že s ní nejsou oba. Proběhli se všichni pěkně, kromě střapce, který se na své dráze líně poflakoval a čekal, až ho doženou. Než dorazili do cíle, nachystali jsme se s Orískem na start. První metry běhu vyřešil Ori tak, že se prostě zdejchnul za hrazení ke Kubovi. Co by běžel, když se sem stejně vrátí? Dalo mi práci ho odlákat a lákala jsem ho půlku trasy téměř pořád. Všimla jsem si, že by možná i zájem o střapec byl, ale Ořecha rozptyloval svištivý zvuk. V teplém dni na krátké trávě rezonoval tak, jako by byl všude okolo. Nicméně za neustálého povzbuzování se Orísek na nějakou dobu opět chytl a nakonec vystřelil jako raketa zpátky do cíle, kde ho odchytili Fujiunkovic, než jsem si pro něj, lapajíc po dechu, doklopýtala.
Rekapitulace na závěr?
Zapomeňte na obrázky psů sprintujících v travnatém terénu - je to klamavá reklama! Cousing je zásadně sport pro lidi, kteří s jazykem na vestě jako blázni honí po poli kus igelitu, zatímco jejich psi to celé zpovzdálí uštěpačně sledují.. Ale ne, jen žertujeme! Moc se nám to celé líbilo a už se nemůžeme dočkat, až si to celé zopakujeme a doufáme, že tentokrát Ori předvede svůj lovecký um, který v něm zaručeně dřímá!
Za krásnou sobotu děkujeme organizátorům z BCC, Fujiu a jejím páníčkům a taky Fajkýš-helpline ;-) A těšíme se na příště!
--->FOTOGALERIE<---
