Kryptorchismus

07.07.2009 20:51

 

Upozornění: Všechny informace obsažené v tomto článku pocházejí buď z internetu, ústních sdělení především veterinárních lékařů a nebo osobních zkušeností autora.

 

I když se na kryptorchismus, lidově řečeno "neumírá", přesto je to průšvih a jedno nesestouplé varle nebo dokonce obě varlata mohou být zdrojem řady obtíží v budoucnu. Co tato diagnóza znamená pro vás a vašeho psa si můžete přečíst v následujícím článku.

Co je to kryptorchismus?

Kryptorchismus je definován jako porucha sestupu jednoho (unilaterální kryptorchismus, častá mechanická příčina) nebo obou (bilaterální kryptorchismus, častá hormonální příčina) varlat do šourku nebo krátce: jde o nesestouplé varle/varlata.

Monorchismus je stav, kdy jedno z varlat zcela chybí a nikdy se nevyvinulo, zatímcoAnorchismus je případ, kdy se nevyvinula obě varlata.

Inguinální kryptorchismus je stav, kdy varle uvízlo v tříselném kanále (lze za určitých podmínek úspěšně medikamentózně ošetřit), zatímco v případě abdominálního kryptorchismu zůstalo varle v dutině břišní (nutné operativní odstranění z důvodu zvýšené pravděpodobnosti tumorózních změn).

Kryptorchismus může být získaný nebo vrozený. K získanému kryptorchismu může dojít u mladého psa, u kterého sice varlata sestoupila do šourku, ale nedošlo k plnému uzavření přechodu z tříselného kanálu. Jestliže takový pes prodělá nějaký silný stresový nebo skokový zážitek, dojde k poruše upevnění varlete v šourku, a to proskočí zpět do dutiny břišní. To jsou případy štěňat, která byla při kontrole vrhu a prodeji naprosto v pořádku, ale v dospělosti se jeví jako kryptorchidi. Tento typ je nicméně velmi vzácný a podle skeptických názorů veterinářů v mnoha případech také sporný. 

 

Přirozený průběh sestupu varlat do šourku

Varle je v období vývinu plodu drženo vazem k ledvině. Vlivem testosteronu tento vaz odumírá, smršťuje se a tím je varle odtahováno od ledviny do šourku. K tomuto procesu dochází od druhé poloviny březosti. V době kolem porodu proskočí varle tříselným kanálkem a po určitou dobu (uvádí se maximálně 35 dní) je volné a klouže sem a tam. Od pátého týdne věku by již mělo být fixováno v šourku. Sestup varlat je ukončen mezi osmým a desátým týdnem života psa.

 

Dědičnost kryptorchismu

Odborníci se shodují na tom, že kryptorchismus je dědičně podmíněné onemocnění. Co už ve shodě není, je přesvědčení, JAKÝM ZPŮSOBEM se dědí. Existují obecně dva názory. První hovoří o tom, že jde o jednoduchou autozomálně recesivní dědičnost podmíněnou párem alel velkého účinku.

Geny

Gen je jednotka informace, podle níž se vytváří podoba organismu, tzv. fenotyp. Geny se vyskytují v rozdílných variantách – alelách – které se vzájemně liší svým vlivem na fenotyp. Jejich vliv na nemusí být absolutní, při jejich uplatnění ve fenotypu hrají často roli další faktory jako jsou mezialelové interakce (vzájemné ovlivňování se alel) a prostředí. Geny mají navíc různou penetranci (pravděpodobnost, že se projeví) a expresivitu (síla projevu).

Geny se obecně rozdělují do dvou skupin:

1) Geny velkého účinku (tzv. majorgeny) jsou geny, které mají velký účinek na fenotyp. Vliv prostředí na jejich expresi je jen málo významný. Obvykle určují jeden konkrétní znak (např. tvar uší, barva očí).

2) Geny malého účinku (minorgeny) mají malý účinek na fenotyp, týkají se zpravidla vlastností kódovaných mnoha geny (např. velikost organismu, užitkové vlastnosti zvířat jako je dojivost, apod.) Při jejich uplatnění se hrají důležitou roli mezialelové interakce, jeden gen nemá zpravidla valný význam.

Je-li tedy kryptorchismus dědičně založen tímto způsobem, znamená to následující: ta alela, která zajišťuje normální sestup varlete do šourku, je alela dominantní, zatímco ta, která zodpovídá za nesestoupnutí je recesivní. Označíme-li recesivní alelu pro kryptorchismus k a dominantí alelu pro normální stav K, potom jedinec KK (dominantní homozygot) je geneticky i klinicky naprosto zdravý. Jedinec Kk (heterozygot) je sice klinicky zdravý, ale po genetické stránce je přenašečem kryptorchismu. Jedinec kk (recesivní homozygot) je geneticky i klinicky kryptorchid, v šourku má jedno nebo žádné varle.

 

 

Druhý názor na dědičnost kryptorchismu hovoří o tom, že za kryptorchismus je zodpovědno více genů, tzv. polygenní dědičnost

Odborníci a autoři článků o kryptorchismu se přiklánějí především k první možnosti.

 

Studie u boxerů

U boxerů proběhlo několik studií týkajících se kryptorchismu, který je u tohoto plemene velmi rozšířený (prameny hovoří i o víc jak 23% postižených psů v populaci). Přísná chovatelská opatření měla za úkol zabránit dalšímu masovému šíření: feny, které měly kryptorchidní štěňata ve více než jednom vrhu, byly z dalšího chovu vyřazeny. Stejně tak psi, po kterých ve víc jak deseti vrzích s více než 20 štěňaty – pejsky – bylo více jak 20% kryptorchidů.

Současný trend je zaměřený na stanovení dědičného rizika pro každého jednotlivého jedince a jeho následném využití nebo nevyužití v chovu. Tato hodnota se stanovuje pomocí statistické analýzy předků, příbuzných a potomků daného jedince.

 

Studie probíhala podle různých kritérií: zjišťovala se četnost kryptorchismu členěná podle roku narození,  četnost v závislosti na měsíci narození, dále počet kryptorchidů v závislosti na velikosti vrhu. Zjistilo se, že měsíc v roce, kdy se vrh narodí (nejvíc kryptorchidů bylo zastoupeno v červencových a nejméně v listopadových vrzích) a počet štěňat ve vrhu (čím méně, tím je větší pravděpodobnost, že se narodí kryptorchid) mají na zastoupení kryptorchismu u nově narozených štěňat vliv.

Jiná studie se zabývala vlivem počtu štěňat – psů - ve vrhu na četnost kryptorchidů, kdy tento vliv nebyl potvrzen.

Podle dostupných informací to vypadá, že, stejně jako u SA, hledání genů zodpovědných za kryptorchismus ještě stále probíhá. Zdá se tedy, že na nějaké jednoznačnější odpovědi si budeme muset ještě počkat.

 

Zákeřný kryptorchismus

Mnoho lidí si neuvědomuje, že kryptorchismus není jen záležitost psů, ale také fen. I když feny varlata nemají, jsou často přenašečkami nebo dokonce recesivními homozygoty a to je přesně ten důvod, proč nelze kryptorchismus z populace úplně eliminovat.

Genetické založení jednotlivých fen lze zjistit experimentálním křížením (což je v praxi těžko proveditelné) nebo, jak se občas uvádí, pomocí DNA testů. V hledání informací, o jaké testy by se mělo jednat, jsem nebyla úspěšná, narazila jsem pouze na prosby a výzvy o zaslání vzorků z kryptorchidů a jejich příbuzných, které mají pomoci ve vývoji těchto testů, stejně jako v odhalení přesných příčin.

 

Chovatelská strategie

O tom, jaké jedince využívat či nevyužívat v dalším chovu, se vedou polemiky napříč různými plemeny. Vzácná shoda panuje v tom, že by se vůbec neměli využívat jedinci, kteří jsou recesivními homozygoty (kk). Co se týče heterozygotů -  psů, obecně se soudí, že pokud pes nakryje více fen, které měly s jinými samci zdravé potomky, ale s tímto se ve vrzích vyskytli kryptorchidi, je pes jasným přenašečem (ale stejně tak i dotyčná fena) a neměl by být v chovu dále používán.

 

Obecné strategie:

* Vyřadit postižené jedince (kryptorchidy) z chovu.

* Spojení, z něhož vzešel kryptorchid, již nesmí být opakováno a oba rodiče, kteří jsou tímto potvrzení jako přenašeči, je třeba také vyřadit z dalšího chovu.

* Sourozenci kryptorchida (psi i feny) jakožto možní přenašeči nesmí být použiti v příbuzenské plemenitbě.

 

Další podrobné informace naleznete na těchto stránkách: http://www.leonberger.cz/zpravodaj/r07/zp3.phtml?s=5

 

Diagnóza

Kryptorchismus se stanovuje na základě klinického vyšetření, sonografií, případně lze stanovit koncentraci testosteronu v krevní plazmě. Obě varlata by měla být za normálních podmínek sestouplá v šourku okolo osmého týdne, s tolerancí maximálně do desátého až dvanáctého týdne věku psa. Pokud varle nebo varlata do té doby samovolně nesestoupí, hovoříme o kryptorchismu.

 

Léčba

Pro nasazení případné „léčby“ je nejdůležitější na počátku stanovit, o jaký typ kryptorchismu se jedná. V případě abdominálního kryptorchismu je jakákoliv léčba prakticky zbytečná, v případě inguinálního kryptorchismu lze vyzkoušet následující metody:

 

1)  Injekční aplikace hormonálního preparátu – začíná se obvykle ve věku dvou, dvou a půl měsíců. Preparát se aplikuje v čtyř až osmidenních intervalech. Pokud není po třetí nebo čtvrté dávce patrný nějaký progres, od další aplikace se ustupuje, ačkoliv ve výjimečných případech zabrala pouze aplikace více než dvaceti dávek (!!). Často se stává, že varle, které bylo sestoupeno tímto způsobem, zůstává hypoplastické, tedy malé. Dodávané hormony mají za úkol podpořit tvorbu testosteronu ve varlatech s následným vlivem na vaz, který drží varlata v dutině břišní.

Aplikace hormonů je ve většině případů naprosto neúčinná, neboť příčina kryptorchismu obvykle není hormonálno původu. Úspěšnost tohoto typu léčby bývá 10 - 30%.

 

2) Operativní sestup varlete do šourku – měl by být proveden ve věku tří až čtyř měsíců od narození, uvádí se, že maximálně do stáří šesti měsíců. Pozdější sestoupení je prakticky nemožné a procento úspěšnosti zákroku velmi nízké.

 

3) Aplikace homeopatik – homeopatika je nutné začít podávat od osmého týdne věku, nejpozději od týdne desátého.

 

Doplňkovým ošetřením jsou masáže stydké krajiny, které napomáhají posunu varlete do šourku. Pro vysokou dědivost kryptorchismu je však podle mínění veterinářů kromě úplné kastrace jakákoliv léčba z chovatelského hlediska nevhodná. Léčí se totiž pouze daný jedinec, ale jeho následné využívání v chovu vede ke zvyšování výskytu onemocnění psů v populaci. 

 

Vliv kryptorchismu na zdraví psa

Odstranění nesestouplého varlete je často konečným, řešením stavu a také jediné možné řešení v případě abdominálního kryptorchismu. Varle, které je zadržováno v břišní dutině je vystaveno vyšším teplotám, což sice znamená, že v něm nedochází k tvorbě životaschopných spermií, ale hormonální aktivita zůstává zachována. Takové varle se obvykle zvětšuje (což vede k nadprodukcí hormonů) a s velkou pravděpodobností se u něj v průběhu života psa rozvíjí nádorové bujení. Nadměrné vylučování hormonů bývá příčinou dalších problémů, jako je vypadávání chlupů, zvětšení mléčné žlázy nebo útlum krvetvorby, což vede k chudokrevnosti a snížené obranyschopnosti organismu.

 

 Proto se u kryptorchidů obecně doporučuje odejmutí varlete z dutiny břišní za současného odstranění druhého varlete z šourku (tj. celková kastrace) – vzhledem k tomu, že kryptorchismus je dědičný problém, je odstranění obou varlat jedinou zárukou toho, že se již pes nemůže rozmnožovat a daná vada se tak nebude šířit na další generace.

Tento zákrok se obvykle provádí kolem prvního roku života psa.

 

Prevence kryptorchismu tkví v důsledném odhalování přenašečů a nositelů této vady a jejich vyřazováním z chovu. To je však pro některé chovatele - množitele nepopulární opatření a tak, dokud nebudou stanovena jasná a závazná pravidla chovu psů, bude tento problém stále častý. 

 

 

Kryptorchismus v praxi

 Všichni, kdo se byli podívat na průběh neoficiální výstavy na Haguro No Kaigou nebo četli Oriho posudek ví, že náš Ořech je unilaterální kryptorchid. Jelikož je to vůbec poprvé, co jsem s něčím takovým setkala (naši ovčáci jsou po této stránce naprosto v pořádku), byla mou první logickou reakcí snaha zjistit, co nás čeká a jak se to dá řešit. Co je to kryptorchismus jsem samozřejmě věděla už předtím. Co jsem ale nevěděla je, že mám před sebou zoufalou bitvu, která se nedá vyhrát...

Na kryptorchismu je zákeřná jedna věc: neustále bojujete s časem. Cokoliv děláte, musíte to udělat do určité doby a ta je, jak sami zjistíte, strašně krátká.

Oriho první kroky v našem domově vedly nikoliv na sluncem prozářenou zahradu, ale na veterinu. Doktor, kterého jsme si pro reference pejskařů vybrali, měl v té době dovolenou a tak jsme se obrátili na jeho záskok. Ori byl prohlédnut a byla mu aplikována injekce Pregnyl, celkem třetí ze čtyř dávek. Na můj dotaz, jaké vidí šance na "normální" stav, odpověděl, že asi 10%. Poslední dávku už aplikoval "náš" vet. Ani jeho prognóza nebyla optimistická: asi 40% s tím, že nesestouplé pravé varle hmatá na začátku tříselného kanálu, a že by snad mohly pomoct masáže, ale v našem případě vzhledem k poloze varlete je považuje za zbytečné, co se účinku týče. V prvních třech týdnech soužití s Orim nám všem pak nastalo pravé peklo. Ořech se začal bát veterináře, protože doposud každé setkání bylo předzvěstí buď bodavé jehly nebo nepříjemného prosahávání, které nelibě snášel od kohokoliv a i při jemné manipulaci reagoval bolestně znějícím ječením. Navzdory ujišťování, že aplikace Pregnylu by měla být bezpečná a bez nežádoucích účinků (kterých je ale v příbalové informaci uvedeno až až), začal nám Oris v necelých třech měsících (!!) místo močení značkovat stromy a hlídat si feny před psy. Někdy mi připadal jako vnitřně rozbolavěný, ale jak se doopravdy cítil, to by vám řekl jen on sám. Tyto projevy odezněly zhruba po měsíci. Varle se ale nehnulo ani o píď.

Informace na internetu hovořily poměrně jasně: nesestoupí-li to do určité doby, je jediným řešením kastrace. Bylo mi jasné, že Ori je od počátku nechovný, ale snažila jsem se ho dostat do "normálního" stavu, aby se nemusel podrobovat operaci, proto jsme uvítali echo, že můžeme zkusit ještě homeopatii. Tonoucí se i stébla chytá, tak jsme vyrazili za kapacitou na tuto metodu. Slibovala jsem si od toho poměrně dost - na jedné diskuzi jsem totiž narazila na člověka, který má podobně postiženého pejska a měl s touto léčbou dobré výsledky - takže následovala obvyklá procedura prosahání Orise a tentokrát jsme nedostali injekci, ale homeopatika, kterým jsme začali přezdívat bobule. V případě kryptorchismu se obvykle aplikuje Aurum metallicum v kombinaci s dalšími látkami a jako podpůrná léčba měly napomoct masáže. Odcházela jsem s novou nadějí - prý máme ještě čas a obvykle je úspěšnost léčby obrovská (85%). Nastalo další martýrium pro všechny zúčastněné. Problém nebyl ani tak v aplikaci (Ořech sežere všechno), jako v masážích. V těch se realizoval především Kuba, já krmila kvílející zubatou hlavu piškotama, aby nás nepokousala a večer co večer kladla stále stejnou nervy drásající otázku: "Tak co, máš? Jak to vypadá?" Odpověď, neméně deprimující, zněla pokaždé stejně: "Nemám, nemůžu najít." nebo "Mám a je pořád tam, kde byla." Při první kontrole (kdy se nám zdálo, že to k ničemu není), byla odpověď optimistická: zlepšilo se to. Pokračovali jsme tedy v úsilí. Druhá kontrola již byla pesimistická, dostali jsme silnější homeopatika, ale naději žádnou. Odcházela jsem jako zpráskaný pes, protože jsem věděla, že tohle je konec. Věděl to i Kuba a Ori to asi tvrdil od začátku - táhlo mu na pátý měsíc, začal přezubovat, za ty měsíce snahy se nestalo vůbec nic. Náš veterinář již nad námi v tomto ohledu "zlomil hůl" dávno, pro něho to bylo jasné: po dosažení pohlavní zralosti totální kastrace. Naše rodina se ale rozhodla, že když už to musí být, potom budeme chtít zachovat aspoň to v šourku. Jako člověk zaměřený biologickým směrem nevěřím těm báchorkám, že pes bez toho může klidně být. Vždyť i ženám po přechodu se ještě nějakou dobu dodávají hormony, tak mě nikdo nepřesvědčí o tom, že můj Ořech je nebude celých deset až patnáct let vůbec potřebovat! Fakt, že bude stále schopný případného množení a šíření kryptorchismu mě nezneklidňuje – svoje psy jsem si vždy dokázala ohlídat, nadto z druhého patra paneláku se za háravkama utíká jen těžko.

Během srazu akit v Kolíně vyšetřovalo Ořecha mnoho chovatelů. U čeho jsem byla přítomna, nedokázali varle vůbec najít (protože milá koule je kdesi v trapu), což se následně zopakovalo v Brně, kdy Oriho prosahávalo několik doktorů. Varle se ztratilo, zmizelo patrně kamsi do břicha.

 

Shrnutí našeho případu

1.krok: aplikace Pregnylu, počátek léčby v deseti týdnech, čtyři injekce do stehenního svalu s odstupem 3 dnů.

Pregnyl 1500I.U. hCG: Pregnyl je získáván z moči těhotných žen a obsahuje lidský choriový gonadotropin (hCG), který má účinky luteinizačního hormonu (LH). LH řídí v lidském těle činnost vaječníků u žen a varlat u mužů, preparát se aplikuje při snížené plodnosti nebo kryptorchismu a také před IVF (umělé oplodnění). Lék je dodáván v párových ampulích: jedna obsahuje prášek, který se rozpustí v tekutině druhé ampule a poté se ihned aplikuje pomalým vypouštěním roztoku přímo do stehenního svalu.  Pokud nejste povoláním zdravotník nebo veterinář, raději přenechte aplikaci zvěrolékaři!

Sice mají někteří lidé tendenci své pejsky polidšťovat a spousta látek je v tělech savců analogická, ale uvědomte si, že aplikujete lidský hormon psovi! Navíc tato aplikace má smysl pouze v případě, že je varle alespoň někde v tříselném kanále. Všichni veterináři, se kterými jsem mluvila, považují Pregnyl za téměř neúčinný preparát (ještě žádnému z jejich pacientů nepomohl). Podle mého názoru je to sračka, která Orimu jenom ublížila.

 

2.krok: podávání homeopatik Aurum metallicum, Cina, Aristolochia clematitis, Calcarea fluorica, RV13, Agnus castus, Luesinum od cca tří měsíců věku.

Homeopatie funguje na pravidlu podobnosti a na pravidlu infinitezimálního zředění. Pravidlo podobnosti říká, že látka, kterou použijeme k léčbě zdravého člověka, u něj vyvolá v měřitelných koncentracích stejné příznaky jako má sama nemoc, k jejíž léčbě má být látka použita. Termínem infinitezimální zředění se rozumí co největší možné naředění léčivé látky v homeopatickém přípravku tak, že její přítomnost nelze detekovat námi známými přístroji. 

Důležité je nejen dostatečné naředění léčivého přípravku ale také tzv. potenciace neboli dynamizace. Jde vlastně o protřepávání surovin. Dosáhne se jím maximálního léčebného efektu a naopak dojde k vymizení nežádoucích účinků dané látky. Na homeopatických přípravcích nalezneme vždy písmeno „D“ nebo „CH“ podle toho, jakým způsobem byly výchozí suroviny naředěny. Pokud šlo o zředění 1:100, uvádí se na obalu přípravku „CH“, písmeno „D“ značí decimální zředění 1:10. Za písmenem dále bývá uvedeno číslo označující stupeň dosaženého zředění. Homeopatie nepracuje s hlavní účinnou látkou, ale pouze s informací. Ze surovin se dostává tato informace do homeopatického přípravku během vlastní přípravy v podobě energie. Účinná látka nemusí být v homeopatiku vůbec obsažena. Díky tomu homeopatie nemá žádné kontraindikace a nevykazuje žádné vedlejší nežádoucí účinky.

Laicky řečeno: cpete psovi jedy, o kterých můžete doufat, že v těch bobulích vůbec jsou. Tak trochu šamanismus, ale v některých případech u různých onemocnění po užívání nastalo vyléčení nebo zlepšení stavu pacienta. Homeopatika, připomínající antiperle, jsou k dostání buď v sáčcích nebo v aplikačních tubičkách, s jejichž uzávěry se dá kroutit tak, abyste si odsypali požadovaný počet kuliček.

Kuličky vložíme do piškotu (nebo piškotů, podle toho, kolik toho pes užívá), piškot namočíme a ihned zkrmíme tak, aby se do psa pokud možno dostaly všechny bobule. Důležité je podávat homeopatika na lačno deset až patnáct minut před vlastním krmením(hladové štěně, navíc obdařené kvílivým altem vám dá jasně najevo, co si o celé té věci myslí), aby se bobule stihly natrávit a uvolnila se účinná látka.

 

Aplikovali jsme následující homeopatika:

1. cyklus (od 17.3.2009)

* Cina:                                2x týdně 6 kuliček

* Calcarea fluorica 9CH:     1x denně 4 kuličky

* Aurum metallicum 15CH:  2x denně 3 kuličky

* Aristolochia clematitis:      obden 5 kuliček

 

2. cyklus (od 6.4.2009)

* Cina:                                1x týdně 6 kuliček

* Aurum metallicum 30CH:  2x denně 2 kuličky

* RV13:                               1x denně 10 kuliček

* Calcarea fluorica:             1x denně 4 kuličky

 

3. cyklus (od 5.5.2009)

* Agnus castus 5CH:           1x denně 4 kuličky

* RV13:                                1x denně 7 kuliček

* Aurum metallicum 30CH:   2x denně 2 kuličky (první balení), pak 1x denně 5 kuliček

* Luesinum 15CH:               1x týdně 5 kuliček

 

Kontrola a nový "cyklus" následoval vždy při dobrání některého homeopatika.

 

  

Doplňující krok k oběma předchozím: Masáže

Zde se rady různily. Věc, která mě rozčilovala nejvíc, byla, že nám všichni říkali co máme dělat, jak to máme dělat, ale nikdo nám to nechtěl ukázat. Pro laika jsou masáže tvrdým oříškem. I pokud jste na střední škole nebyli blázni do biologie, určitě si umíte představit, kolik věciček takový pes v sobě má. Kulatých věciček, podotýkám, takže milé varle můžete snadno zaměnit za lymfatickou uzlinu v třísle, topořivá tělesa u penisu, prostatu.. zkrátka svojí snahou můžete svému psovi ublížit!!!! Umíte si představit, že byste po dva měsíce stahovali psovi do šourku např. tříselnou uzlinu nebo topořivé těleso?! My sami dodnes nevíme, CO jsme se to vlastně pokoušeli dostat dolů - vycházeli jsme z toho, že ta "věc" je nepárová a varle připomíná, jenže to je asi tak všechno.

Obdrželi jsme tato doporučení:

* Vzít si psa na klín tak, aby odhalil břicho, nahmatat kouli a palcem tahat směrem dolů. Toto opakovat aspoň třikrát denně, nejlépe patnáct minut každou sérii.

* Obrátit psa na záda, přidržet ho a zbytek viz rada předchozí

* Přidržet stojícího psa, vrazit mu ruku zezadu mezi nohy, najít varle a zbytek viz první rada

Co jsme se snažili praktikovat: Orimu se ta procedura absolutně nezamlouvala v žádné poloze. Snažil se utéct, škrábal, žužlal nás jehlama, kvílel, až se hory zelenaly a to jsme se ho snažili jen udržet. Veterináři nad tím kroutili hlavou - podle nich je Oriho reakce neobvyklá a ptali se nás, jestli jsme mu předtím v intimních partiích něco špatného neprováděli, na což jsme podle pravdy odpovídali, že ne.  Nejlepší poloha pro nás byla nakonec ta, kdy Ori stál, já ho držela vepředu,  Kuba mu šátral mezi nohama zezadu a gravitace nám pomáhala najít TO. Ne vždycky se nám dařilo. Když už jsme to konečně našli, tak se Ori zavrtěl, přešlápl a bylo to zase v háji. Proceduru jsme prováděli vždy navečer, po podání homeopatik, abychom Ořecha zaměstnali, protože jsme mu dodnes nedokázali vysvětlit, proč má v čase krmení mezi piškotama a hlavním chodem dalších patnáct minut čekat.

Když si to představíte, tak vám zajisté dojde, že držet se zcestných rad typu: jó, to musíte denně aspoň hodinu v kuse, votočit na záda,... nebylo absolutně možné. Dosáhli jsme jediného: že se k nám Ori začal bát chodit, ke mě míň, ke Kubovi víc. Akity jsou jako zhrzené milenky: odpouštějí sice, ale nezapomínají. Dodnes jsme si jeho důvěru zpět nezískali.

Resumé? Každodenní frustrace všech zúčastněných, narušení vztahu člověk - pes a jediné, co se masážemi rozpohybovalo byla peristaltika, jejíž důsledky jsou v malém bytě opravdu.. cítit. 

 

Intermezzo

Po třetí návštěvě u homeopata bylo potřeba uspořádat válečnou poradu a domluvit se, co dál. Udělali jsme si rekapitulaci dosavadních událostí a rozhodli se, že už v trápení Oriho, které nikam nevede, nebudeme dál pokračovat. Vždyť i bez koule může prožít pěkný život a je lépe mít psa bezkulníka, který se k vám nebude bát chodit a bude dělat radost vám i lidem okolo, než psa, který má sice koule obě, ale jinak je to totální magor. S tímto jsme také odjeli na Haguro No Kaigou, kam jsme se přihlásili na výstavu. Všichni, kdo se upsali výstavnímu šílenství a víkend co víkend podstupují kolotoče po kruzích v různých koutech republiky, si nejspíš budou ťukat na čelo: proč vlastně lezeme do ringu s kryptorchidem, když přinejlepším dostane známku "nadějný", v nejhorším ho vůbec neposoudí, neboť nesplňuje tu magickou formulku o dvou varlatech v šourku, která je součástí každého standardu? Odpověď je snadná: prostě jsme si to chtěli zkusit. A taky mě zajímalo, jak se rozhodčí bude jevit co do kvality povahy a exteriéru. 

Kluci se vystavili moc hezky. Ori trpělivě držel i při nekonečném prosahávání, které nenávidí, k tomu poměrně hustě pršelo, navíc to byla jeho veřejná premiéra.. byla jsem na něho pyšná a těšila jsem se, jestli nám rozhodčí alespoň něco pochválí. Když jsem pak viděla strohý nicneříkající posudek, byla jsem celkem zklamaná. Jasně, Ořech je mlaďoch ve vývinu, ale co si má člověk vzít ze slov "velmi dobrá hlava" a "pohyb odpovídající věku"... každopádně jsme si to úspěšně vyzkoušeli a Ořík ani moc nevyváděl.

 

Z pohádky do pohádky

Proč to celé vlastně píšu? Určitě ne kvůli tomu, jak vystavit kryptorchida snadno a rychle, spíš kvůli tomu, co následovalo poté, co Oriho stav vešel ve veřejnou známost. Větičku "A injekce jste zkoušeli?" jsem pak zaslechla nesčetněkrát. Pomalu jsem začala nabývat dojmu, že "honit koule" do šourku práškama je úplně normální, je to v pořádku, a přestože na vás z každé webové stránky křičí věty typu: "používat takového psa do chovu je neetické; jakýkoliv zásah, který má napomoct obnově přirozeného stavu je umělý; ovlivněný pes by bez ovlivnění byl kryptorchidem; vlohy ke kryptorchismu jsou vysoce dědivé...", tak se na to nejspíš obecně kašle, a když se podaří dostat varle tam, kde má být, tak se tváříme jakoby nic a jedeme dál.

Tento postoj jsme již ale zaslechli mnohem dříve, dokonce z úst renomovaného veterináře; kdykoliv jsme někam s Ořechem přišli, vždy jsem poctivě prohlásila, že na něm vystavovat ani chovat nechceme, že nám jde jen o to, aby nemusel podstupovat chirurgický zákrok. Jaké bylo moje překvapení, když jsem jednou zaslechla místo obvyklého: "Až pohlavně dospěje, dáte ho vykastrovat a budete mít klid." větičku "Ále, jsou horší věci, než je kryptorchismus." Myslím si, že dál toto komentovat netřeba. 

Další "pohádky", připomínající městské legendy typu černá sanitka, se tradují nejen ústně, ale i na internetu. Kolikrát jsem slyšela zaručené zprávy o tom, jak štěně mělo zpočátku varlata obě, pak se do varlat jednoho dne praštilo a koule se následkem toho zatáhla do břicha. Nebo jiné, kdy pes, zcela kryptorchidní až do sedmi měsíců věku, se po injekci Pregnylu náhle zcela normalizoval. Podobně: začali s masážemi v jednom roce, za měsíc byl pes normální. Dobrá, přiznávám, jsem na pohádky trochu stará, po studiích ve vědě k nadpřirozeným jevům skeptická, jenže když si pozorně prohlédnete byť jen schéma pohlavního ústrojí psa, pak zjistíte, že varle není jo-jo, aby lítalo sem a tam mezi šourkem a břichem, jak se mu zlíbí. Jasně, určitá vůle tam může být a každý vaz má různou délku, pevnost a pružnost, ale nikdo mě nepřesvědčí o tom, že může nastat taková kontrakce, že se vaz během krátké chvíle smrskne nebo trvale natáhne o dvacet čísel a vpálí nebohou kouli do břicha nebo do šourku.

Ostatně - zeptejte se svých partnerů, jestli někdy dostali zásah do oněch citlivých míst (např. při sportu). Vsadím se, že kleli jako barevní, ohýbali se vpřed i vzad, ale poté, co bolest odezněla, byli ve stejném stavu, jako předtím, tedy s oběma varlaty v šourku. Takže mnoho "pohádek o varlatech", musí být opravdu jenom pohádkami.

Královnou mezi legendami o varlatech je tento příběh: kryptorchidnímu psovi byla implementována místo jeho koule umělá náhrada. V den výstavy ztracené varle sestoupilo tam, kam má a pes, nyní tříkoulový, byl vykázán z kruhu. 

Když pominu fakt, že koule takhle rychle prostě nesleze a navíc ne sama od sebe, tak se mi snad ani nechce věřit, že by se mezi všehoschopným lidem našel takový, který by traumatizoval psa operací jen proto, aby mu do šourku vložil silikonový implantát a mohl s ním podvádět na výstavách, případně bonitaci a v chovu. I když.. na druhou stranu.. si někdy říkám, že už mě nepřekvapí nic.

Jelikož se říká, že „na každém šprochu pravdy trochu“, snažila jsem se zjistit, zda se tyto pohádky o putujících varlatech mohou zakládat na pravdě. Chovatelé se totiž na internetových diskuzích dušují, že prodali štěňata s oběma varlaty v šourku ( a měli to potvrzeno několika kontrolami od různých lidí) a po určité době se jim ozval majitel, tvrdíce, že varlata kamsi zmizela. Vědecké vysvětlení podložené nějakou studií jsem neobjevila; za nejčastější příčinu veřejnost považuje stres. Zde ovšem vyvstává otázka: jak silný stres a jaké povahy by to musel být, aby došlo k něčemu takovému? Stresují snad všichni svoje štěňata tak moc, když je toto zmiňováno jako relativně hojný úkaz?

Za velice výstižné vyjádření k tomuto problému považuji odstavec článku o kryptorchismu jedné veterinární kliniky:

Získaný kryptorchismus je popisován spíše vzácně. V tomto případě varlata sice sestoupí do šourku, ale nedojde k úplnému uzavření tříselného kanálu, přes který varle proskočí zpět do dutiny břišní. Děje se tak údajně kvůli poruše upevnění varlete v šourku v důsledku nějakého silného stresového zážitku. Daleko častěji se ale jedná jen o zdůvodnění některých nekorektních chovatelů, kteří opakovaně množí jedince přenášející geny pro vrozený, dědičný kryptorchismus.“

 

Zpět do reality

V podstatě jsme se již smířili s myšlenkou na odstranění nesestouplého varlete, když tu nám náhoda poslala do cesty ještě jednu možnost, tentokrát invazivní, která je ale limitována věkem cca 5ti až 6ti měsíců od narození. Prý je možnost, tam, kde je to možné, dostat varle do šourku chirurgicky. Svedli jsme docela dlouhý vnitřní boj, otravovali kdekoho, aby nám řekl své mínění a nakonec dospěli k názoru, že Oriho už operace čeká tak jako tak.. takže jsme se objednali a vyrazili.

Po vyšetření pohmatem nám bylo sděleno, to, co už jsme věděli: varle je v břiše, ale aby se mohlo říct cokoliv dalšího, je potřeba psa otevřít. Domluvili jsme se na následujícím: pokud by to bylo možné, nechali bychom varle sestoupit chirurgickypokud ne, nechť se vyjme s tím že sestouplé se ponechá tam, kde je.

S Orískem jsme byli, dokud ho neuspali, což proběhlo rychle. Jakmile nám ochabl v náručí, odnesli ho na sál a my šli ven, čekat na výsledek, který jsme se měli dozvědět za hodinu. Brzy bylo po všem a my si přišli pro pejska, který otupěle ležel na zemi a moc nevnímal.

Výsledek mě vůbec nepřekvapil: Orimu pravé varle odebrali. Toto varle postrádalo jakékoliv obaly, které získává svou přítomností v tříselném kanále, což znamená, že tam nikdy nebylo. A i kdybychom po hlavě tancovali, v našem případě by ani nikdy nesestoupilo.

Předoperační příprava: štěně bylo nutné držet dvanáct hodin před plánovaným zákrokem o hladu, přičemž pitný režim zůstává neovlivněn. Zbavte nečistot prostory, kde se bude pacient zotavovat. Pokud se rozhodnete nepoužívat po zákroku límec pro větší pohodlí vašeho svěřence, vyrobte psovi ochranné „kalhotky“ ze starého trička.

Potřebujete:

·          Jedno tričko s krátkým nebo dlouhým rukávem

·          Provázek, nůžky a obojek

Psa navlečte do trička tak, že zadní nožky strčíte do rukávů, límcem protáhnete ocas. Na několika místech spodního lemu trička, který sahá do půlky těla psa, udělejte uzly, přivažte provázek tak, aby tvořil smyčku, kterou protáhnete obojkem. Dbejte na to, aby vše nebylo ani příliš volné (pes se má tendenci k ráně dostat a lízat si ji), ani těsné (rána nedýchá, psa to škrtí nebo dře). Tričko sundávejte před venčením, nasazujte po venčení. Používejte několik dní, v případě zašpinění vyměňte.

 

 

Pooperační péče:

Pes je po zákroku bolestivý, má tendenci zvedat zadní nohy, otáčet se pod břicho a dostat se k ráně. Připravte se na neklidné polehávání, šmajdavou chůzi a pláč. Od veterináře byste pro tyto případy měli dostat analgetika a také antibiotika. Ránu je nutné denně kontrolovat, případný otok chladit.

Analgetikum: Tramal 50mg – 1 kapsle při bolesti

Antibiotikum: Synulox 250mg – 1,5 tablety 2x denně: ráno a večer

Připravte se na to, že první noc bývá nejhorší a někdy nemůžete dělat nic jiného (protože jste vyčerpali povolenou dávku analgetik), než bdít u svého psa, držet ho za packu a konejšit ho, zatímco pláče.

Podle kondice a věku psa postupuje hojení více či méně rychle. Během druhého dne jsme na Orim pozorovali určitou frustraci způsobenou tím, že se přes tričko nemohl olízat, natož vůbec podívat, co ho na tom bříšku vlastně tak bolí. Třetí den již analgetika nepotřeboval a díky antibiotikům, kontrolám rány a také tomu, že límec trička poskytoval dostatečné větrání, zůstávala rána čistá a suchá. Postupně se také upravila chůze a způsob močení, rovněž se mu vrátila energie. Za týden od zákroku již křepčil jako čamrda, a že má za sebou operaci byste na něm vůbec nepoznali.

 

Zazvonil zvonec a pohádky je konec?

A tak konečně známe výsledek několikaměsíční snahy dostat našeho psa do normálu, aby nemusel podstoupit operaci. Udělali jsme vše, co jsme mohli, abychom nakonec skončili tam, kde bychom skončili, i kdybychom neudělali nic.

Od samého začátku diagnózy jsme nikdy neměli v plánu psa bonitovat, vystavovat a dále pouštět do chovu, i kdyby se zadařilo dostat pravé varle tam, kde by mělo být. Našim jediným cílem bylo zabránit pozdějším komplikacím, které nesestouplé varle provázejí.

Je to těžké rozhodnutí a vím o lidech, kteří ho učinit nedokázali a kryptorchismus posílají do populace dál a problém zveličují. Netýká se to jen akit, týká se to obecně všech plemen.

Pro vaši skromnou představu, tato „legrace“ vyjde pěkně draho: jedna návštěva veterináře v Brně vyjde kolem tří set korun, jedna u veta-homeopata v průměru šest set korun, chirurgický zákrok (bez materiálu, narkózy a léků) od tři a půl tisíc do sedmi tisíc korun.

Naše celkové náklady vynaložené na „řešení“ tohoto problému přesáhly deset tisíc korun!

Za tuto částku byste, kromě jiných věcí, mohli pořídit např. dalšího čistokrevného psa! Je třeba dodávat cokoliv dalšího?

 

Co ještě musí být řečeno

Následující řádky nejsou směřovány na případy, kdy si odvezete prokazatelně zdravé štěně s oběma varlaty v šourku a ono se něco později pokazí. Naopak pojednávají převážně o situacích, kdy si naivní, nezkušení lidé nechají kryptorchida takřka podstrčit..

O neseriozních chovatelích…

Otevřte si váš internetový prohlížeč a zadejte si do jakéhokoliv vyhledávače slovíčko „kryptorchismus“. Dřív nebo později narazíte na některou z internetových diskuzí na toto téma a po jejím přečtení se nebudete stačit divit.

Nebudete se stačit divit té fůře lidí, kteří má doma čistokrevného kryptorchida, ale hlavně tomu, JAK k němu přišli. Mezi zájemci o štěně jsou často lidé dobromyslní, dobrosrdeční, kteří chtějí pejska jako kamaráda, člena rodiny, ne jako mašinu na výrobu peněz za krytí. Věří druhým, snažili se vybírat zodpovědně a tak je ani nenapadne, že by je ten milý, sympatický chovatel či chovatelka chtěli podtrhnout a podvést. A tak často až doma, někdy po měsících nebo dokonce i po letech, zjistí, že ten jejich miláček není úplně jak má být. Jistě, je to také jejich vina, měli si psa pořádně prohlédnout, ale u některých plemen (zvláště malých), bývá tuhým oříškem ty pidikulky najít, roli tu hraje také stud.

Každý chovatel svůj vrh pravidelně kontroluje, váží, měří, v případě pejsků také zjišťuje, jak jsou na tom s varlaty. Pokud vám chovatel prodá (mnohdy za plnou cenu kvalitního jedince!) kryptorchida a dopředu vás na to neupozorní, můžete být naivní a nezkušení jak chcete, ale tento člověk vás právě podrazil a nejedná s vámi fér.

Jak se vyvarovat, abyste byli podvedeni:

·          Máte právo být ještě před odběrem úplně a pravdivě informováni o zdravotním stavu vašeho psa! Jeďte se na vrh alespoň jednou podívat.

·          Zahoďte za hlavu stud a psovi mezi nohy sáhněte. Sahejte tak dlouho, dokud si nebudete jistí, že jste v šourku nahmatali obě varlata. Pokud si jistí nejste, zavolejte si na pomoc veterináře. Sice vás to bude něco stát, ale rozhodně méně, než následná snaha o vyřešení problému, který vyřešit nelze.

·          V případě přetrvávajících pochybností se zachovejte podle pravidla „bič a pryč“. Je lépe investovat vaše těžce vydělané peníze do jedince, kterého si za ně zasloužíte.

 

 

Když zjistíte, že jste byli podvedeni

·          Doma zkontrolujte psa hned poté, co si zvykne a uklidní se. Uvolněný pes se nechá prohlédnout a vy víte, na čem jste. Kontroly polohy varlat provádějte průběžně a citlivě, vždy s ohledem na psa.

·          Když zjistíte, že varle chybí nebo zmizelo, nahlédněte do kupní smlouvy. Tento případ by tam měl být nějak zahrnut a ošetřen, nejčastěji vrácením určité částky nebo poskytnutím nového štěněte z dalšího vrhu. Problém nezapomeňte konzultovat také s vaším veterinárním lékařem.

·          Nemáte-li kupní smlouvu, nezoufejte. I v tomto případě se máte jak bránit: s chovatelem jste totiž uzavřeli smlouvu ústně a máte právo do šesti týdnů od odběru psa na základě zjištěné vady vrátit. Proto doma kontrolujte!

·          Nezapomeňte udělat dotyčnému chovateli „reklamu“ – čím víc nových zájemců bude varováno před tím, jak to u daného chovatele chodí, tím líp a přijde-li takový člověk o zájemce, přestane se mu to vyplácet a přestane „chovat“ úplně (žádná škoda) nebo se nad sebou zamyslí a změní svůj přístup.

 

 

 

Časté triky:

·          Zájemci musí mnohdy urazit značnou vzdálenost do chovatelské stanice pro štěně, na které jsou všichni již nějakou dobu velmi natěšení. Přesně to je to, s čím nepoctiví chovatelé počítají. Do karet jim hraje taky fakt, že štěňata jsou roztomilá, vy nejste pravděpodobně poučení a neradi byste se domů vraceli s prázdnýma rukama. Takže ani nevíte jak a vezete si domů kryptorchida.

·          Nedejte na řeči typu: ono mu to sleze; ty injekce se dávají jen tak pro jistotu; je to normální; tohle je výjimečný jedinec, tak to potrvá; všichni dávají štěňata bez varlat a ještě si nikdo nestěžoval, že by neslezla…. Jsou to nesmysly! Pamatujte si, že pokud varlata nesestoupí do šourku nejpozději do 2,5 měsíce věku, jedná se o kryptorchismus! A také:Zásahy jako injekce, masáže, operace a homeopatika, které mají navodit přirozený stav jsou umělým zásahem, který vždy vyřazuje dotyčného jedince z dalšího chovu bez ohledu, co vám kdo tvrdí!  

·          Za to, jestli je pes kryptorchidní, nenesete žádnou zodpovědnost! Je to částečně zodpovědnost chovatele (výběr rodičů, kontrola vrhu apod.) a vliv faktorů, které těžko můžete ovlivnit. Pokud se chovatel tváří, že jste to VY, kdo něco zanedbal (co se asi tak dá zanedbat na straně majitele u geneticky podmíněné vady?), případně se snaží pošpinit vás nesmysly (on se do toho u vás praštil a ono mu to samo zalezlo…), nedejte se zastrašit! Jediné, na co byste se mohli „vykašlat“ jsou tanečky kolem injekcí a masáží a do těch vás nikdo nutit nemůže, zvlášť, když je jejich účinek sporný a pokud nejsou prováděny za účelem zdravotním, napomáhají podvodu. Když se rozhodnete kryptorchidovi varle nemasírovat, nejde o zanedbání z vaší strany! Je to jen a jen vaše rozhodnutí. Krom toho, zdravé štěně s varlaty sestouplými při odběru nic takového nepotřebuje!

Pokud se rozhodnete vzít si kryptorchida, vždy byste tak měli učinit po pečlivém zvážení všech pro a proti a vašem informovaném souhlasuMáte také právo na výraznou slevu, neboť vás v budoucnu čeká finančně náročná operace a psa již nelze dále využívat v chovu.

 

… a nezodpovědných majitelích

Každá mince má dvě strany, kryptorchismus nevyjímaje. Takže: investovali jste do psa tisíce až desetitisíce korun, měli jste s ním velké plány a on je, prevít, kryptorchidní. Co uděláte? Utratíte stovky až tisíce za léčbu? Necháte ho vykastrovat? A jestli ho vyléčíte, přiznáte to? Nebo ho necháte bonitovat a pojedete podle svého původního plánu?

Odpovědi na tyto těžké otázky musí v sobě každý najít sám. Ne každý se k tomu však dokáže postavit rozumně a uchránit další jedince podobného problému.

Nezodpovědný majitel

·          Vrazí neuvěřitelné částky do léčby nebo alespoň do pokusu vytvořit psa, který bude zdánlivě působit jako zdravý jedinec (tj. Pregnyl, masáže, operace implantáty), následně ho nechá zbonitovat, objede pár výstav, aby měl doma šampiona a stane se neseriozním chovatelem.

·          Uvěří pohádkám o tom, že je to normální (často vydatně krmen a podporován neseriozním chovatelem případně jeho přáteli), po úspěšné léčbě psa uchovní.

·       Zkrátka a dobře ať se vydá jakoukoliv cestou, výsledkem je, že šíří predispozice k tomuto onemocnění v populaci. 

 

Seriózní chovatel

·          Pravidelně prohlíží svá štěňata, nechává varlata několikrát zkontrolovat různými povolanými osobami.

·              Před odběrem informuje zájemce pravdivě a úplně o všem, co se týká jeho štěněte. Při odběru vás téměř dotlačí k tomu, abyste si štěně prohlédli ze všech stran a možných i nemožných úhlů. Teprve pak vás nechá podepsat kupní smlouvu, kde jsou zahrnuty i body, které se týkají případných možných problémů.

·          Je s vámi během prvních šesti týdnů v neustálém kontaktu a v případě jakýchkoliv problémů je ochoten vám pomoci. Pokud problém nastane později, je ochoten podle svých možností pomoct či poradit i pak.

 

Zodpovědný majitel

·          Při odběru si štěně řádně prohlédne, vyžaduje kupní smlouvu, kterou podepíše až po prohlídce.

·          Pravidelně štěně kontroluje, v případě vzniklých problémů ihned úplně a pravdivě informuje chovatele.

·          Pokud se rozhodne pro léčbu stavu, koná tak zásadně pod dohledem odborníků a nezapomene chovatele informovat. 

·          Neviní zbytečně chovatele za vzniklé potíže tam, kde je to ze strany chovatele jen obtížně ovlivnitelné.

·          Ovlivněného psa dále neuchovňuje a nevystavuje.

 

 

Poté, co jsem měla možnost sledovat, jak se tu lidé staví k problematice SA, naprosto neočekávám, že by můj apel na morálku, etiku a slušnost ohledně kryptorchismu dopadl na úrodnou půdu. Podvodníci si budou vždy vzájemně krýt záda a nabádat k podvodům další, z nichž někteří se milerádi nechají přesvědčit.

Jistě, stát se to, že bude ve vrhu kryptorchid, může každému. V tom případě je ale třeba se k tomu postavit zodpovědně, zájemce informovat o všech pro a proti a nechat je se rozhodnout, zda do toho půjdou nebo počkají na další vrh.

V mé návštěvní knize zaznělo, že pokud se vyřadí všechno, kde něco je, už tu nic nezbude. Můj názor na danou věc ale je, že by se vždy měl OBJEKTIVNĚ zvážit přínos daného jedince do chovu ku negativům, která to s sebou ponese. Jste totiž zodpovědní nejen za své psy a feny a jejich přímé potomky, ale hlavně za následující generace, kde se skrytá vada s velkou pravděpodobností projeví. A já si nemyslím, že mnozí jedinci svými pozitivy (barva, hlava, nohy, ocas, stavba těla) převáží svá negativa s možnými následky (přenašeči chorob, napravení kryptorchidi, agresivní povaha). Možná bychom si konečně měli uvědomit co chceme - jestli psy pro život nebo dokonalé figuríny do vitríny s poháry, s kterými se ale nedá normálně existovat.

Kryptorchismus je svým způsobem závažný problém a je to tíživé břemeno pro každého majitele, který se s tím musí popasovat. Proto není rozhodně na místě, vystavit takového majitele posměchu, útokům a šikaně. Tím spíš, pokud se rozhodne danou věc přiznat a postavit se k ní zodpovědně. Nechť si každý sáhne do svého svědomí a zamete před vlastním prahem. Ostatně - tak jako vždycky. 

 

Závěrem

Možná vás při čtení tohoto článku napadlo, že působí místy poněkud chaoticky. Je to tak proto, že jeho jednotlivé části vznikaly v průběhu dění a pro jejich autentičnost jsem se rozhodla je nepřepracovávat.

Život s kryptorchidem není jednoduchý, ale je možný. Poučte se z našich chyb a  jako první se snažte zjistit,  jaký typ kryptorchismu  váš pes má. Pokud nedostanete od svého veterináře jasnou odpověď, hledejte tak dlouho, dokud nenajdete člověka, který vám ji dá. Kdybych věděla dřív to, co vím dnes, nikdy bych netrápila Oriho zbytečnými procedurami. Mějte na paměti, že v případě abdominálního kryptorchismu, kdy je varle v dutině břišní, jsou jakékoliv snahy o léčbu zbytečné, vašeho psa pouze traumatizují a narušují váš vzájemný vztah. Je-li varle v tříselném kanále, pak je snaha na místě a šanci máte poměrně slušnou.

A až vás po úspěšné snaze přepadne nutkání uchovnit vašeho psa, potom si vzpomeňte na to, co jste cítili vy, když jste zjistili, že váš pes je kryptorchid, kolik emocí, peněz, času a snahy jste do toho vložili. Pak vás možná přejde chuť připravit dalším lidem podobný osud s tím, že v jejich případě nemusí mít "šťastný" konec. Pokud by se každý choval zodpovědně, rychle by kleslo procento kryptorchidních psů, které je v čistokrevných chovech neúměrně vysoké. S tím však bohužel vzhledem k aroganci a nízké sebereflexi mnoha lidí nelze v dohledné době počítat.

 

 

Zdroje:

 

* http://zbyneklonsky.com/view.php?cisloclanku=2006030032

* http://www.bonavet.cz/clanky/nesestoupla-varlata-u-psu.html

* http://www.leonberger.cz/zpravodaj/r07/zp3.phtml?s=5

* http://www.polardogs.org/podklady/kryptorchysmus.doc

* http://www.rizenychov.estranky.cz/clanky/cteme-o-genetice

* http://www.calenzana.estranky.cz/stranka/kryptorchismus

http://www.homeopatickepripravky.cz/

http://www.tg-tierzucht.de/hzucht/publikation/boxerkry.pdf

http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?artid=1839103

http://www.veritaswelt.de/d1050-kryptorchismus--einhodig-oder-hodenlos.html

http://www.kleintierklinikrigiplatz.ch/tierbesitzer/Kryptorchismus_5_06.pdf

* http://old.mendelu.cz/~agro/af/genetika/vsg3/kvantita/kvant4b.html

* http://cs.wikipedia.org/wiki/Gen

* http://www.assa.org/documents/Cryptorchidismstudy-Agoulnik11-08.doc 

 

 

Naše aktivní účast ve výzkumu týkajícího se kryptorchismu

Poté, co jsme byli nuceni se vypořádat s problémem Oriho kryptorchismu, jsme byli přesvědčeni, že tento handicap nelze nijak pozitivně využít.  Navíc jsme neustále slýchali ze všech stran, že by se mělo udělat něco pro zdraví (nejen) akit. Proto, když jsme se dozvěděli o probíhajícím výzkumu dědičného založení kryptorchismu s následným vývojem genetických testů, jsme rádi, že Oriho diagnózu můžeme využít k něčemu smysluplnému, co by do budoucna mohlo při vhodné chovatelské strategii nejen zvrátit vzrůstající zatížení populace, ale rovněž chránit majitele před podvody "takychovatelů". V následujícím článku popíšeme všem čtenářům podrobně, co taková účast obnáší a věříme, že nezůstaneme osamocenou vlaštovkou v rámci České republiky, ale že se postupně sejde tolik vzorků od různých jedinců všemožných plemen, že to povede k brzkému a úspěšnému zakončení výzkumného projektu.

Speciální poděkovaní patří paní Kotasové z CHS Calenzana, bez níž bychom se o tomto výzkumu pravděpodobně jen tak nedozvěděli.

 

Fáze první: přípravy

Po krátké intenzivní emailové korespondenci s paní Kotasovou a výzkumným týmem z USA a Finska, jsme se doma okamžitě rozhodli, že do toho "půjdeme", a že se zapojíme. Hned první den jsem zatelefonovala našemu veterináři, abych se informovala, jestli požadovaný krevní odběr provede a na kolik to asi přijde. Byla jsem nesmírně potěšena jeho aktivním zájmem o výzkum a dohodli jsme se, že ho budu o všem informovat.

Následovalo jednání s kurýrními službami. To nejprve obnášelo konzultace s kolegy v práci, pak pátrání na internetu a následné postupné obtelefonovávání vybraných společností. Ukázalo se, že najít vhodnou kurýrní službu nebude tak jednoduché: biologické materiály jsou z přepravy buď vyloučeny úplně a nebo je možné je posílat pouze v rámci České republiky. Takto funguje například služba EMS České pošty.

Krom toho, zda služba přepravuje biologický materiál, nás pochopitelně zajímala i cena, což je informace u většiny přepravců zcela nedostupná, protože je odvozená od přepravní vzdálenosti a rozměrů a hmotnosti zásilky.. A tak nezbývalo, než oslovit společnosti přímo a čekat na odpověď. Vždy jsem udávala, že zásilka bude mít váhu do jednoho kilogramu a rozměry přibližně malé balíkové krabice. Pozitivní odezvy jsme se dočkali od firmy GO!, s kterou se velmi dobře komunikuje, a která nám sdělila také přibližnou cenu: cca 1500 Kč bez DPH za zásilku o hmotnosti 1kg.

 

 

Jak sehnat termobox?

Domluvou s veterinářem, který odebere vzorky a kurýrní službou, která je dopraví na místo určení, přípravy pochopitelně nekončí. Je třeba také vymyslet, jak je zabalit, protože během přepravy budou vystaveny různým vlivům a mohlo by dojít k jejich znehodnocení. Nejlepší volbou je termobox, což je polystyrénová schránka s víkem, která se dá pevně uzavřít. Kde ji sehnat je ovšem otázka: pokud si v ní necháte něco doručit, firma je většinou vyžaduje zpět a nebo jsou takových rozměrů, že by se malá zkumavka krčila kdesi na dně a vy byste museli použít spoustu obalového materiálu. A pak jsme na to přišli, když jsme jednou nakupovali v Intersparu: v mrazáku tam na nás mrkala zmrzlina Morselo, která je dodávaná v polystyrenovém termoboxu zaručujícím, že si ji domů donesete neroztátou. Termobox je pro naše účely naprosto perfektní: má přiléhající víčko, není gigantický, a i když je větší než zkumavky, dá se prakticky vycpat bublinkovou folií. Má to ale i další výhodu: arašídové Morselo je po čertech dobré ;-)

Když to shrneme, pro přepravu vzorků potřebujete: tři vyplněné formuláře, kopii rodokmenu, bublinkovou fólii (nemáte-li ji k dispozici, prostě ji vykuchejte z přiměřeně velké obálky),termobox a balíkovou krabici (nejmenší rozměr, který prodává Česká Pošta = termobox v ní perfektně sedí a zároveň se nepohybuje). Některé z uvedených věcí ukazují následující fotky:

 

 

 

 

Objednáváme kurýra

Nejprve zajdeme za veterinářem, který psa prohlédne a podle aktuálního zdravotního stavu se domluvíme na datu a čase odběru. Jakmile tyto údaje známe, kontaktujeme kurýrní službu, nejlépe několik dní předem.

V případě využití služeb GO! logistic zadáme při objednávce následující údaje:

* Odkud kam chceme vzorky přepravit

* Datum, kdy chceme, aby si kurýrní služba zásilku vyzvedla

* Časové rozpětí, od kdy do kdy je možné zásilku vyzvednout

* Počet zásilek

* Rozměry zásilky

* Hmotnost zásilky

* Obsah zásilky

* Celní hodnota zásilky

* Doplňující informace (např. je-li třeba nějaké zvláštní zacházení apod.)

* Kontaktní osoba, adresa pro vyzvednutí zásilky a telefonní číslo (ČR)

* Adresa pro doručení zásilky, telefon na osobu, které má být zásilka doručena

 

Po odeslání objednávky přepravy vám přijde emailem potvrzení s informací o ceně přepravy a způsobu platby.

 

Fáze druhá: odběr vzorků

Zhruba dvanáct hodin před plánovaným odběrem nedáme psovi najíst, vodu může mít samozřejmě k dispozici v neomezeném množství.

Jak probíhá samotný odběr? Oríska jsme vysadili na vyšetřovací stůl. To se mu moc nelíbilo, protože se obecně nejistě cítí na čemkoliv, co je nad zemí. Paní doktorka si mezitím připravila dvě zkumavky s EDTA, injekční jehlu, desinfekci, nůžky a peány.

 

Kuba dostal za úkol přidržovat pro jistotu hlavu a paní doktorka zaškrtila Orískovi nadloktí, pak vystříhala část chlupů na předloktí kudy prochází žíla. Potom místo potřela zelenou desinfekcí.

Posléze napíchla žílu jehlou a postupně nechala do zkumavek natéct krev.

 

Na závěr ošetřila místo vpichu, povolila zaškrcení a Orísek mohl ze stolu dolů. Zbývalo jen označení vzorků samolepkami s uvedeným jménem a číslem čipu psa, kontrola čipu čtečkou a potvrzení razítkem do předvyplněného formuláře. Cena odběru? 240 Kč.

 


 

Fáze třetí: Kompletace zásilky a její odeslání

Předpokládejme, že máme všechno potřebné: vzorky, bublinkovou folii, termobox s víkem, dokumenty, kopii rodokmenu, balíkovou krabici.

Vzorky zabalíme do bublinkové obálky.

 Obálku zajistíme izolepou a vložíme do termoboxu.

Termobox uzavřeme a po obvodu víka zajistíme izolepou.

Zkontrolujeme naposledy zda máme všechno kompletní, obzvláště dokumenty. Nezapomeneme na kopii rodokmenu.

Usadíme termobox na dno krabice na dokumenty, krabici uzavřeme.

A zajistíme po obvodu izolepou. Zásilka je připravena k odeslání.

Pro vaši informaci: krabice obsahující dvě zkumavky se vzorky, termobox a všechny dokumenty váží cca 200g.

Nezapomeneme vyplnit průvodní list pro kurýrní službu. V něm zdůrazníme, že zasíláme vzorky s prakticky nulovou celní hodnotou, které nejsou nebezpečné, infekční ani zdraví škodlivé.

 

Když dorazí kurýr, vyplní s vámi průvodní list a převezme peníze oproti potvrzení. Nyní už je zásilka v jeho rukou. Pro vaši informaci: přeprava nás vyšla na 1770,- Kč (cena vztažená paušálně na 1 kg). Vzhledem k tomu, že do 1 kg by se odhadem vešlo cca 6 účastníků výzkumu, vyšla by částka po rozdělení mezi jednotlivé účastníky na sympatických cca 300 Kč. Z tohoto důvodu se rozhodně vyplatí zásilky sdružovat!

Poslední věc, kterou musíte udělat je to, že oznámíte výzkumníkům emailem, že zásilka je na cestě a mají tedy očekávat její doručení. Tím vaše aktivní účast na projektu v podstatě končí. My ještě poprosili vědce o potvrzení, že jim zásilka došla v pořádku, což se stalo dva dny po odeslání. Rovněž jsme se informovali o tom, jakým způsobem budou výsledky prezentovány veřejnosti (v případě úspěchu publikace aspiruje na zveřejnění v časopise Nature = velmi prestižní vědecký časopis) a až se tak stane, pokusíme se článek získat a podělíme se s vámi o poznatky.

 

Velký dík ve vztahu k naší účasti ve výzkumu dědičnosti kryptorchismu patří zejména těmto lidem: paní Kotasové z CHS Calenzana za prvotní impulz; MVDr. Marku Chybovi a MVDr. Jolaně Snížkové za vstřícný přístup, aktivní zájem o výzkum a svolení fotografovat během odběru a fotografie uveřejnit na internetu; společnosti GO! logistic za rychlou a bezvadnou přepravu a za to, že se snažili vyhovět všem mým speciálním požadavkům; a především největší dík patří Kubovi za to, že okamžitě pochopil důležitost celé akce a vytrvale mě podporoval od začátku až do konce.

 

Výzkum kryptorchismu

 

Podstata výzkumu

Identifikovat geny, respektive jejich mutantní varianty, které mají negativní dopad na reprodukci zvířat (způsobují kryptorchismus) a v konečném výsledku vytvořit diagnostický test sloužící k odhalování nositelů defektních genů.

 

Pracoviště

Výzkumná spolupráce probíhá na dvou pracovištích:

* Baker Institute for Animal Health, Cornell University, USA  (vedoucí výzkumu Dr. Vicki Meyers-Wallen) 

* Canine Genetics Group, University of Helsinki, Finsko (vedoucí výzkumu Prof. Hannes Lohi) 

 

Obecné informace

 

1) Kdo je vhodný účastník výzkumu?

Postižený pes (kryptorchid) a jeho blízcí příbuzní (rodiče, sourozenci, jedinci pocházející ze stejného spojení - např. předcházející vrhy po stejných rodičích, atp.) a to jak psi, tak i feny.

 

2) Jaký typ vzorků je potřeba

Existují dvě možnosti, jaké vzorky pro výzkum poskytnout: krev nebo stěr z bukální sliznice (dásně, vnitřek úst). Protože z krve lze získat DNA ve vyšší kvalitě i kvantitě než ze stěrů, jsou krevní vzorky preferovány.

 

3) Proč mám vyplňovat formuláře a přikládat kopii rodokmenu? Nepoškodí to pověst mého psa/ mé feny? Nedojde k zneužití informací?

Formuláře se vyplňují z několika důvodů. Zaprvé, čím více informací poskytnete, tím lépe budou moci vědci váš vzorek využít a zjistit, zda na daný fenomén (v našem případě kryptorchismus) nemá vliv ještě něco dalšího (léčba, úraz, atp.), případně, jestli neexistuje nějaká spojitost mezi zkoumanou chorobou a chorobami dalšími. Zadruhé, přeprava jakýchkoliv biologických materiálů, obzvláště mezi státy, vyžaduje vždy schválení od příslušných orgánů. Je to nutné "zlo" a je tedy třeba to respektovat.

Kopie rodokmenu slouží k potvrzení typu dědičnosti a poskytuje náhled na srovnání mezi různými plemeny (je to obecně platný jev nebo je to jev specifický pro dané plemeno?).

Účast na výzkumu v žádném případě nemůže poškodit pověst vašeho zvířete. Jediní potvrzení přenašeči jsou rodiče postiženého psa, u jeho sourozenců je to, dokud nebude existovat příslušný test, sázka do loterie a pozná se to až v dalších generacích. Nadto se v každém takovém výzkumu vědci zavazují, že vámi poskytnuté informace budou součástí zabezpečené databáze, bude s nimi nakládáno jako s přísně důvěrnými a nebudou poskytovány třetím osobám. Stejně to probíhá i v humánní medicíně při nakládání se vzorky, pacienti jsou označeni anonymními čísly a nikdo nedokáže zjistit, že např. biopsii nádoru poskytla Maruš Vomáčková z Prahy 13.

 

4) Proč mám hradit odběr vzorků a jejich odeslání z vlastní kapsy?

Protože bohužel neexistuje grant, který by na proplácení takových nákladů uvolnil prostředky. Mnoho výzkumných projektů, i v humánní medicíně, je odkázáno na dobrovolné dárce vzorků.  To je také důvod, proč se mnohé výzkumy vlečou léta - protože nemají dostatek vhodných vzorků. Jedním z řešení by bylo, kdyby vznikla spolupráce mezi klubem a výzkumným pracovištěm. Klub by organizoval sběr vzorků vždy za konkrétní období, např. jednou za půl roku a financoval transport na výzkumné pracoviště, zatímco majitelé by hradili pouze poplatek za odběr. Tento přístup, který v zahraničí není tak úplně neobvyklý, protože chovatelé ve světě vědí, že je to v jejich vlastním zájmu, je v naší zemi bohužel utopií a nejen náš klub zdravotní aspekty chovu absolutně nezajímají.

Jiným řešením je domluva několika majitelů, kteří se o náklady na dopravu podělí. V zásadě na to můžete nahlížet jako na jakýsi druh "charity" s tím rozdílem, že máte jistotu, na co vaše vynaložené prostředky skutečně jdou. Navíc, ač se to tak nemusí jevit, týká se to všech majitelů fen i psů s PP, kteří se rozhodli chovat dál. 

 

Jak mám postupovat?

a) Nejdřív si všechno pečlivě naplánujte: s odesláním po odběru byste neměli otálet, aby nedošlo k znehodnocení vzorku kvůli přílišné prodlevě.

b) Předem se připravte: zjistěte si, která společnost vám je ochotná a schopná vzorky přepravit. Určitě by to mělo jít přes FedEX, my jsme kontaktovali společnost GO!, u níž detaily a podmínky právě zjišťujeme. EMS tuto přepravu neposkytuje. 

S kurýrní společností si domluvte předem čas a datum předání zásilky, stejná domluva by měla být i s veterinářem. Nezapomeňte si dopředu předvyplnit všechny exportní formuláře. 

c) Postup:

- Ve smluvený čas navštivte svého veterináře, který odebere několik mililitrů krve (celkem cca 5ml krve stabilizované EDTA). Doporučuje se, aby pes či fena absolvovali odběr nalačno. Pro vaši představu, cena za odběr činí v Brně u MVDr. Chyby 240,- Kč.

- Veterinář vzorky označí aby nemohlo dojít k jejich záměně: registračním číslem zvířete nebo jeho registračním jménem a vyplníinformace o odběru do příslušné kolonky tohoto vámi předvyplněného formuláře (kolonka se nachází na straně 2): English_sample_form_muokattu.doc (172,5 kB)

- Vzorky, které není nutno uchovávat během transportu v chladu zabalíte a spolu s jednou kopií rodokmenu a importním dokumentem  pro Finskou vládu: Tuontilupa_paatos_070709.pdf (8,6 kB) a průvodním listem opatřeným svojí kontaktní adresou): Proforma_Blood_shipment_to_Helsinki.doc (383,5 kB)

- Zásilku předáte kurýrní službě.

- E-mailem informujete výzkumné pracovníky, že je zásilka na cestě.

 

Formuláře - jak na to?

1) Formulář č. 1 - English_sample_form_muokattu.doc (172,5 kB) má dvě strany. V hlavičce první strany vyplníte údaje o jedinci, jehož vzorky zasíláte. Registration number a registration name najdete v PP. 

Dále vyplníte, jestli vaše zvíře  trpí nějakou chorobou a pokud ano, uvedete symptomy a léčbu. Na druhé straně formuláře vyplní veterinář při odběru datum odběru, případnou kontrolu mikročipu a vy svoje kontaktní údaje (kdyby bylo třeba zjistit nějaké další detaily), datum a váš podpis.

 

2) Formulář č. 2: Importní dokument - Tuontilupa_paatos_070709.pdf (8,6 kB) pouze vytisknete a přiložíte k zásilce.

 

3) Formulář č. 3: Průvodní list - Proforma_Blood_shipment_to_Helsinki.doc (383,5 kB) umažete adresu nacházející se na konci listu (pod slovy Sincerely yours) a nahradíte ji svými kontaktními údaji.

 

Kam poslat vzorky?

Vzhledem k tomu, že jsme Evropský stát, je nejlepší obrátit se na výzkumný tým ve Finsku.

 

Canine Genetics Group
Minna Virta / Lohen tutkimusryhmä
Biomedicum, Room B320
P.O. Box 63, Haartmaninkatu 8
FIN-00014 University of Helsinki
FINLAND

 

Kdo mi přepraví vzorky?

Možností máte několik, my jsme kontaktovali firmu GO! (http://www.general-overnight.cz/), která nám vyšla vstříc. Orientační cena přepravy 1kg zásilky do Finska je 1475,- kč bez DPH.

 

 Koho mám kontaktovat po odeslání zásilky nebo v případě nejasností:

Obraťte se na vědeckého asistenta: minna.s.virtaZAVINÁČhelsinki.fi  Slovo ZAVINÁČ nahraďte znakem @

 

 Další informace

http://www.koirangeenit.fi/english/

 

—————

Zpět


Jazykový koutek

Slovo měsíce:

SUBARU

Čteníすばる

Kanji: 

Význam: Plejády (název souhvězdí)