Japonština III

Mini anketka jasně ukázala, že převažuje potřeba mít další zdroj, odkud lze čerpat inspiraci pro pojmenovávání ať už odchovů nebo svého vlastního kamaráda. I když tato volba s přehledem vyhrála, dovolte mi nejprve udělat logickou odbočku a představit vám japonskou abecedu. Proč? Protože její alespoň povrchní znalost vám umožní mít na paměti výjimky z logického uspořádání. A k čemu je to dobré? K té nejpodstatnější věci a to je zvládnutí čtení! Pokud totiž například nevíte, jak se čte slabika Hya nebo Chi, případně ono tolik diskutované Ji, můžete na svého psa jménem Jiro (Džiro) pokřikovat Jíííróóó, což je samozřejmě špatně. S rostoucí popularitou všeho japonského roste i počet lidí, kteří japonsky rozumí (letos jen v Brně skládalo předzkoušku z různých úrovní japonštiny na 80 lidí - to máme téměř stovku lidí, kteří více či méně komunikují!) a tak se chlubit, že můj „Jíra“ je pravej japonec včetně původu, jména a razítka na papíru, vyvolá jen pobavený úsměv. Není nic horšího, když se o určité problematice zasvěceně vyjadřuje někdo, kdo jí absolutně nerozumí.

A propos – nepamatuji si přesně, jaká je definice pro málopočetné plemeno, ale nabývám pocitu, že akitek je čím dál více, zatímco populárních a pěkných jmen je pořád stejně. Téměř každý bílý pes je Shiro, protože shiro je bílá a slovo je to hezké. Takže nezřídka budete potkávat jmenné *dvojníky*. S tím se asi nedá mnoho udělat, každopádně před udělením jména se snažte nejprve probrouzdat více zdrojů. Nebo se jednou dočkáme na Haguro no Kaigou toho, že když zavoláme „Keiko“, přiběhne k nám chumel dvaceti rozesmátých psů, eh respektive fen.


Poznámka: Pro zápis jmen budu používat pro mě osobně nejlogičtější roomaji, tuším, že Hepburn systém. O tom, jaká roomaji existují, připravuju se svým přítelem další článek, ale jelikož to vyžaduje pečlivé nastudování problematiky, aby nedošlo k dezinformacím, tak to ještě chvíli potrvá. Ale nikdy, nikdy, nikdy po mě nechtějte roomaji české! Cuči prostě zůstane Tsuchi.

A teď už hurá na ty abecedy.

Kdysi dávno pradávno se Japonci shlédli v Číně. A to, co odtamtud přebrali, si vylepšili a upravili k obrazu svému. Jednou z těchto věcí je písmo. Pokud někde na obalech výrobků narazíte na „rozsypaný čaj“, vyvstává otázka, jestli jde o čínštinu nebo japonštinu. Odpověď je jednoduchá: japonský text obsahuje kromě toho „čaje“ i na první pohled nekomplikovaná „písmena“ (krásný příklad si najděte na www.haguro.cz - Hagískovi zveřejnili na webu jednu stránku z AKIHO časopisu – a zde můžete názorně vidět, co jsem měla na mysli).

„Rozsypaný čaj“ se nazývá kanji (kandži) a ta odlišná „písmena“ (ve skutečnosti slabiky) patří jedné ze dvou abeced: hiraganě nebo katakaně, souhrnně označovaným také jako „kany“. I když nás teoreticky z pohledu jmen zajímá nejvíce právě kanji, odsuneme ho prozatím do pozadí. Jeho zvládnutí je pro nerodilého mluvčího poněkud obtížnější.



Hiragana vs. Katakana

Pravděpodobně vás v tuto chvíli napadá, k čemu Japonci vlastně mají dvě abecedy. Z nudy? Aby vypadali zajímavě? Aby cizincům pletli hlavy? Je to mnohem prozaičtější: aby si usnadnili život. Katakana vznikla původně zjednodušením určitých částí kanji a dnes se používá hlavně pro slova převzatá z cizích jazyků, především angličtiny, cizí jména a místní názvy, vědecké názvy nebo pro zdůraznění textu. Základní sada sestává ze 43 slabičných písmen + samostatně stojícího N. Připojením dvou čárek (tzv. nigori) nebo kroužku (tzv.marunigori) nad určité symboly vznikají variace a jejich skládáním kombinace.

Hiragana vznikla původně zjednodušením celých kanji. Zajímavostí je, že hiraganou psávaly převážně ženy, na rozdíl od mužů, kteří psali spíše katakanou a kanji. Dnes se používá pro slova japonského původu, v knihách pro malé děti a také jako tzv. furigana (malé znaky nadepsané nad kanji jako nápověda výslovnosti). Také hiragana sestává z 43 slabičných písmen + samostatně stojícího N a má variace i kombinace.



Pro více informací včetně přehledných tabulek doporučuji například:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hiragana

https://cs.wikipedia.org/wiki/Katakana



Čtení si vysvětlíme v následujícím článku na příkladu hiragany.