Japonština II

V první části povídání jsem nastínila problematiku zápisu. Nyní je snad jasné, že „Cuči“ (nechť mi všichni odpustí, fenka toho jména je vskutku báječná a úžasná, ale to strašné, ohavné, odporné české roomaji pro tak sladkou slečnu!!!!!!) je vlastně „Tsuchi“ (ah, vida, už to nepůsobí tak bizarně: „Cuči, říkáte, paninko, a kam že to čučí?“). A tak se pomalu můžeme dostat k další zákeřnosti japonštiny a to je význam jmen.

Na internetu koluje spousta takových seznamů, většina pořízená odkudsi technikou CTRL+C, CTRL+V, některé dokonce obohacené o to, je-li to slovo spíš mužského nebo ženského charakteru a co to vlastně znamená. U některých slov je význam jednoznačný. U jiných..

Tak například ono zmíněné „Tsuchi“ znamená buď „Země“ a nebo „Kladivo“. Takže sladká fenečka může být buď nositelka označení pro povrch, po němž chodíme a nebo pro rukodělné nářadí. Chovatelka si vybrala první význam a uvedla ho na webových stránkách. Ale jak to máme my, normální smrtelníci, šanci bez externí nápovědy poznat?

Odpověď leží v kanji. Kanji je to, čemu se obecně říká rozsypaný čaj a jsou to vlastně čínské znaky přejaté do japonštiny. Celá teorie kolem kanji je poměrně složitá a nehodlám s ní zatěžovat, takže stačí, když si budete pamatovat, že na kanji záleží, jak se slovo bude číst a hlavně: co bude znamenat. Znak pro „Zemi“ je totiž naprosto odlišný od znaku pro „Kladivo“, i když je na první poslech nerozeznáte a pokud nemáte kontext, nevíte, o čem je přesně řeč.

Jiným příkladem je slovo „kaeru“. To má několik významů, třeba „žába“, „vrátit se“ nebo „změnit“. A nebo „hashi“, což je „most“, „kout“, ale taky „jídelní hůlky“.

Dobrým pomocníkem, „jak se v tom vyznat“, je buď využít služeb nějakého ochotného rodilého mluvčího či zapáleného studenta japonštiny, nebo zabrousit na internetu, kde lze, mimo jiné, objevit něco, čemu já osobně říkám „Strejda Wakan“. Wakan je výborný slovník, který je hodně nápomocný, ovšem pozor! Pro jeho používání jsou nutné dvě věci: jednak znalost angličtiny a druhak znalost správného roomaji. Pokud do Wakanu napíšete „cuči“, umět to, leda se vám od srdce vysměje. Takže vždy a jedině „tsuchi“, „tenshi“, „jitensha“. Nikdy „tenši“, „džitenša“!

Strejda Wakan je opravdu velmi užitečný, takže nyní jen nechte létat svou fantazii a rozhodně se vykašlete na seznamy, kde každé desáté slovo znamená „nějaký syn“ (tj. první, druhý, stopadesátý..) a další důvod navíc, proč se jimi neřídit, je ten, že většinou se lidem líbí jména podobná a pokud používají stejné zdroje jako vy, bude tady za chvíli padesát fen jménem Sakura a stopadesát psů jménem Kenshin.

Inspiraci hledejte přiměřenou. Chcete-li mít zlého psa, nedávejte mu jméno Ekiyuu, což znamená „dobrý přítel“ (tedy pokud nejste mimořádný cynik). Naopak pro bílého psa se výborně hodí Shiro, což mimo jiné znamená „bílá barva“. Psovi, který má působit jako samuraj, určitě nebudete říkat Kawairashii (sladký) a pro fenu zase není vhodné označení Senshi (voják, válečník). Lidé se smyslem pro recesi můžou použít slova jako je třeba „Miki“ (ten, který vzhlíží ke stromům; ovšem pozor, koncové „i“ musí být měkké!).

Závěr je stejný jako v předešlém článku: je to v podstatě na vás. Když se vám zalíbí slovo „densha“, nechť se váš pes klidně jmenuje „vlak“, ona to beztak půlka běžné populace nepozná a než se japonská kultura dostane u nás do takové módy, aby teenageři citovali místo „hlášek z filmů, vole“ haiku, bude už váš „Vlak“ pravděpodobně v důchodu.

Šťastnou ruku při výběru! Ganbatte!