Akita Trophy 2010

Akita Trophy 2010 se konala poslední květnový víkend (29.5. - 30.5.) v Italském Torinu. I tentokrát jsem jela jako pasivní pozorovatel s cílem naučit se zase něco nového. Netušila jsem, že se nakonec ocitnu téměř v "samém centru dění", a že nakonec budu moct být užitečná..

Sobota

Po náročné cestě, která trvala celou noc, a po ubytování se, jsme vyrazili na avizovaný seminář. Protože jsme díky neúplným informacím na internetu nevěděli, kde se přesně koná, vydali jsme se nejprve ke Casa Saporito abychom někoho odchytli a zeptali se. Před branou chovatelské stanice panoval čilý ruch: zájemci si přijeli pro štěňátka. Neměla jsem moc času se rozhlížet, ale musím říct, že na první pohled se mi to místo moc líbilo: krásně upravené travnaté výběhy, výhled na hory a všude na nás jukaly moc pěkné akity. Někoho jsme odchytili a ptali se na cestu na seminář. Bylo nám řečeno, že trasa je značena cedulemi, ale že máme počkat, neboť se brzy bude konat hromadný přesun na místo určení. Když jsme šťastně všichni dorazili, začalo zahájení: nejprve aperitiv a k tomu pizza, snack a bagetky a potom měla následovat přednáška. Hned v úvodu nám byli představeni rozhodčí pro následující den: Yuichi Ohta (čtěte Óta) a Tsuguo Toyoda. Oba pronesli krátkou řeč v japonštině (ke své radosti jsem zjistila, že se studijní dřina začíná vyplácet, a že občas něčemu rozumím), ve které vyjádřili potěšení nad konanou akcí a poté nám sdělili, že nám předvedou, co budou další den posuzovat. A protože jeden obraz vydá za tisíc slov, vybrali si jako modely, na kterých nám to předvedli, postupně tři akity: po Banshumarovi následovala fenka (jméno doplním) a nakonec Haguro. Poučení bylo zakončeno volbou prostor pro chystanou výstavu, kdy jsme si mohli vybrat mezi prostorem jízdárny a zahradou. Když jsem okoukla jízdárnu a vracela se zpět, zjistila jsem, že Toyoda-san se zastavil u Banshíka a začal ho detailně prohlížet a vyjadřovat spokojenost nad jeho kvalitou. Spokojený byl natolik, že se nechal bez ostychu vyfotit. My jsme zase byli natolik překvapení, že jsme se téměř nezmohli na slovo. Poté už následoval jen návrat na hotel, kde na nás z balkonu vrtěl ocasem Kichiro paní Kozákové a po vyvenčení psů jsme všichni vděčně popadali do peří v očekávání věcí příštích.

Neděle

Nedělní ráno bylo pošmourné, ale teplota příjemná a tak jsme doufali, že to vydrží. Po snídani jsme se přesunuli na místo konání výstavy a naše Česká výprava si zabrala jeden z přichystaných přístěnků. Kolem panoval ruch: chystaly se trofeje, kruhy, scházeli se vystavovatelé a čekalo se na registraci. Ta proběhla trochu zmatečně, naštěstí byl přítomen anglicky hovořící člověk, takže jsme se nakonec na všem domluvili ke spokojenosti obou stran. Po krátkém úvodu začalo posuzování. Připraveny byly dva kruhy: jeden pro feny, které posuzoval Ohta-san, jeden pro psy, které posuzoval Toyoda-san. Oba rozhodčí posuzovali zároveň a činili tak vskutku důkladně. Naneštěstí se Akita Trophy během několika hodin proměnila na opravdové tropy, takže jak šel čas, bylo úmorné vedro a všem vystavujícím, jejich psům i oběma rozhodčím pobíhajícím okolo v černém obleku, patří metál za výdrž. Naštěstí štěňata se posuzovala na začátku, takže "trpěla" nejméně.

A bylo se na co dívat. Zastoupeny byly všechny barvy: bílá, červená i žíhaná a v kruzích předváděná zvířata byla pastvou pro oči. Důkladněji to komentovat netřeba, podívejte se na fotky a kochejte se sami (doporučuju obzvláště galerie na ostatních stránkách, můj fotoaparát pořizuje pouze ilustrativní snímky a díky světelným podmínkám, které panovaly, je jejich kvalita více méně pochybná). Po posouzení jednotlivých jedinců následovalo vyhlášení jednotlivých tříd. Ve třídě "Puppy" se vyhlašovalo pouze první místo, v ostatních třídách první tři. České reprezentaci se vedlo náramně, Banshumaru a Yumiko dosáhli na nejvyšší příčky (detaily najdete ZDE)! Kvalitu předváděných psů si pochvalovali i rozhodčí, kteří pobíhali kolem oceněných zvířat a volali "subarashii inu" (vynikající psi), a vůbec se příznivě vyjadřovali o úrovni prezentovaných jedinců. Krom toho se výstava vyznačovala přátelskou atmosférou: nevšimla jsem si žádné nevraživosti, i když každý samozřejmě držel nejvíc pěsti těm "svým". Jedinou věc, kterou bych vytkla, byl kromě mírného organizačního chaosu i občasný nedostatek tlumočení do angličtiny.

Velký dík patří Hagískovým, kteří mě vzali s sebou a umožnili mi se akce zúčastnit a taky celé české sestavě za skvělou reprezentaci a báječnou atmosféru!

-->FOTOGALERIE<-- 

Odkazy na reportáže (a podstatně kvalitnější fotky) ostatních účastníků:

* Hagískovi

* Šírovi

* Švubovi